Zapomeňte na ostatní severské autory! Sedmikrásky nejsou knížka, kterou si na prvních několika stranách zamilujete. Spíše naopak. Vyprávění je příšerně zmatené, většinu času nevíte, kdo je charakter, o kterém zrovna Ohlssonová píše. Můj první dojem byl takový, že jsem po přečtení první kapitoly nevěděl vůbec nic. Co se stalo, kdo, kde, kdy jak… Nic! Ale abych vás neděsil, nakonec se z toho vyklubala dost dobrá knížka, která vás přiměje číst pořád dál a dál.
Schválně nebudu prozrazoval příběh a zápletku, protože právě díky její propletenosti je knížka nakonec tak zajímavá. Osobně jsem po počátečním šoku a prokousání se dál a dál pozoroval potřebu číst ještě jednu stránku a ještě jednu, i když jsem si už řekl, že pomalu půjdu spát. Prostě mi to nedalo. Zároveň bych vám chtěl moc prozradit aspoň něco. Takže pozor! Spoiler alert! Kdo nechce přijít o veškeré iluze, ať raději následující odstavec přeskočí.
SPOILER! Stane se vražda. SPOILER!
Teď, když jsme vlastně prozradili celé tajemství Sedmikrásek, můžu klidně pokračovat dál v této recenzi.
Co mi na knize trochu vadilo, byl fakt, že pokud si ji chcete užít jako samostanou detektivku, budou vás rušit pasáže, které se věnují hlavním postavám – vyšetřovatelům stockholmské policie. Bez znalosti předchozí autorčiny knihy Nechtění působí rušivě a bezúčelně. Na druhou stranu, až si přečtete Sedmikrásky, stejně si budete chtít přečíst i Nechtěné.
Jestli vás baví severské detektivky, nebo jste fanouškem Kristiny Ohlsonové, určitě si knihu kupte, nebudete litovat. Tohle tajuplné vyprávění vás totiž naprosto pohltí. Oproti Nesbovi je Ohlssonová mnohem méně popisná a více staví na náladě, pocitech a atmosféře jednotlivých scén. Mě osobně čtení Sedmikrásek pohltilo tak, že jsem ráno málem nedojel do práce, protože jsem se zapomněl v tramvaji.
Hodnocení: 87 %
Autor: Petr Macháček
Napsat komentář