Když mu bylo třináct, zmizela mu matka. Dnes je Aleksimu třiatřicet. Pracuje na víkendovém sídle Henrika Saarinena, známého finského podnikatele a boháče, který má zvláště úlisný úsměv a mluví výhradně v hádankách. Aleksi věří, že právě Henrik je vrahem jeho matky, jenže po dvaceti letech není hledání pravdy tak jednoduché, jak si myslel.
Jaké to je vyrůstat bez matky, která jednoho večera odjede, a pak už se prostě nevrátí? Aleksiho, hlavní postavu knihy Anttiho Tuomainena, celých dvacet let užírá otázka, kam se jeho matka poděla, proč zmizela a zda je mrtvá. Její smrtí si je jistý, teď už mu zbývá jen usvědčit vraha. Hledat ho nemusí, ví totiž s jistotou, kterou mu dodává jakýsi šestý smysl, že to byl její šéf.
Ten zvláštní šestý smysl a až neuvěřitelné štěstí a výdrž jsou asi hlavními znaky celého příběhu. Aleksi je nadpřirozeně vytrvalý, i když dostane několikrát pořádnou nakládačku. Nakonec se mu ale vše vyplatí.
Moje temné srdce sice v některých místech působí trošku nevěrohodně, protože osud jakoby hrál Aleksimu do karet. Jenže to si jen autor mistrně hraje se čtenářem, kterého dokáže takříkajíc opít rohlíkem. Připravte se, že všechny vaše teorie budou špatné, takhle nečekaný konec byste neviděli ani dalekohledem!
Tuomainen je jedním z mála finských autorů, kteří se probojovali až do našich knihkupectví. A rozhodně právem – jeho pečlivě vybudovaný příběh ubíhá vlastním pozvolným tempem. Stejně jako Aleksi nikam nespěchá, ale s jistotou se blíží k vyřešení případu. Asi si nebudete děsem kousat nehty, tento román vás ale rozhodně nechá v očekávání toho, co přijde dál.
Hodnocení: 85 %
Autorka: Dagmar Čechová
K dispozici je i e-kniha.
Napsat komentář