c7606b95

„Těch tisíc životů uplynulo až příliš rychle“

Ve filmech ztělesňoval nejčastěji rebela, charismatického dobrodruha a ať už byl „policajt nebo rošťák“, pořád jste byli na jeho straně, protože ten chlapík měl (a stále má) v sobě jiskru, co jiskru, neuvěřitelný žár, plamen, kterým vás dostane. Jeho kniha, mimochodem jeho první autobiografie, kterou napsal ve svých třiaosmdesáti letech pod názvem Mých tisíc životů, je neuvěřitelnou zpovědí o životě plném svobodomyslnosti a radosti, hravosti a optimismu. Ano, Belmondo nežil jeden život, žil jich tisíc.

„Těch tisíc životů uplynulo rychle, až příliš rychle – uběhly stejnou rychlostí, jakou jsem řídil auta.“

Ač měl ve škole mizerné výsledky, stěží prospíval a s chováním to také valné nebylo, prožil Belmondo šťastné dětství v milující rodině. Zvídavý chlapec, samá legrace a klukovina vyrostl v muže, byť ošklivého, ale nesmírně okouzlujícího. Věděl, že chce být hercem a nenechal se odradit, ani když se nedařilo. Sportoval, bavil se a žil. Svou první filmovou šanci dostal v roce 1960, světla reflektorů ho dostala a už nikdy nepustila. Jak se říká, „chytil život za pačesy“ a užíval si jej plnými doušky. Bavilo ho mít při filmování mnoho tváří, schovávat se za postavami, hrát si, vymýšlet náročné kaskadérské kousky a být jejich součástí. Jeho filmy jsou jedna velká honička, a ať už hrál klaďase či záporáky, nebo nejčastěji něco mezi tím, vždy byl sexy, vždy skvěle oblečený, vždy moderní a vždy zatraceně cool. Spolupracoval s největšími velikány filmu, skvělými režiséry i hereckými kolegy.

Belmondo líčí svůj život svýma očima, bez patosu, s velkou dávkou životního optimismu, který si dokázal zachovat i přes těžkou ztrátu své dcery. V jednom rozhovoru s ním jsem četla, že zatímco jejich generace se po prožité válce radovala ze svobody a těšila se na budoucnost, naše generace se té svobody tak trošku děsí, stejně jako budoucnosti. Oni neměli nic a těšili se, a my máme dnes všechno a bojíme se. Má pravdu.

Hodnocení:  (za to, že rozdával radost a zábavu, za to, že rošťáci jsou vždycky sympatičtější než slušňáci, a za ten neuvěřitelný celoživotní optimismus)

Autorka: Lucie Bednářová

Sdílet

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *