Vesaliovo tajemství čtenáře zavádí do Barcelony, rok 1888. Obyvatelé nalézají zohavená mrtvá těla mladých dívek a městem se šíří strach z nestvůry, která ožívá se soumrakem a obchází temnými uličkami. Během pouhých několika týdnů se navíc má v Barceloně odehrát proslulá Světová výstava, která, pokud záhadné vraždy do té doby neustanou, pravděpodobně skončí fiaskem.
Do víru těchto událostí jsou vrženi tři hlavní hrdinové: Daniel Amat, oxfordský učitel, jenž se vrací do svého rodného města, kde ho na každém kroku pronásledují temné stíny minulosti, Bernat Fleixa, novinář, jehož kariéra visí na vlásku a více než po čemkoliv jiném touží po skvělé reportáži, a Pau Gilbert, mimořádně nadaný student, který se chce stát chirurgem. Všichni tři však mají svá tajemství a právě ta mohou do celého případu přinést ještě více zmatku a násilí.
Není tak od věci hned na začátek podotknout, že španělský spisovatel Jordi Llobregat svou prvotinu sice nestaví na realističnosti a mrazivé autentičnosti, ale o to více se tu dočkáte krvavých scén, kde autor většinou nešetří s explicitními popisy. A pokud onen explicitní popis vynechá, věřte, že k tomu má svůj důvod a scéna je tak někdy ještě mrazivější.
Sjel tunelem a zprudka dopadl na zem. Bez světla svíčky ho temnota zahalila jako rubáš.
Ticho, které se po jeho pádu rozhostilo, netrvalo dlouho. Kolem něj se zvedl vzrušený pištivý sbor. Jeho vlastní výkřik zadusila ozvěna stovek tlapek, které se řítily na něj. Nebyl to dobrý rok. Krysy už měly hlad.
Vesaliovo tajemství bych tedy nejlépe popsal jako směs mysteriózního thrilleru a historické krimi. Zasazení do Barcelony devatenáctého století je určitě dobrý nápad, samotné město je výborným základem pro jakousi atmosféru, která si spíše než mrazit čtenáře bere za úkol celý děj držet pohromadě. To se bezpochyby podařilo – kniha působí jako celek, i přestože na počátku se zdá více jako detektivka, kde skupina hrdinů hledá brutálního vraha nevinných dívek, ale postupně se vyvine v pátrání po skryté záhadě staré přes tři sta let. Nutno přiznat, že samotné finále už je tak trochu brownovsky přitažené za vlasy, což může být pro některé čtenáře zklamáním (hádáte správně, jsem mezi nimi). To nic však nemění na tom, že samotná pointa je velmi překvapivá a v průběhu čtení vás konečně rozuzlení ani nenapadne.
Autorovo vyprávění knihu nebrzdí ani neurychluje, jeho styl není zkratkovitý ani přehananě květnatý – příběh zkrátka plyne tím tempem, jaké je pro něj zrovna vhodné a díky častým zvratům (které v jeden moment dostanou tak trochu bizarní nádech) se čte velmi svižně.
Jak by se tak na první pohled mohlo zdát, očekávat od Vesaliova tajemství nadmíru hodnotnou četbu by byla chyba. Pokud se spokojíte s thrillerem, který vás na pěkných pár hodin zabaví a od něhož nebudete chtít jen tak odejít, je tahle kniha přímo pro vás. Ačkoliv mě neuchvátila, ve svém žánru stále patří do silného nadprůměru a pokud váháte, jestli jí máte dát šanci, ode mě neuslyšíte nic jiného než jedno velké, důrazné ano.
Hodnocení: 80 %
Autor: Jáchym Šidlák
Napsat komentář