Když byla Beryl Markhamová malá, málem ji sežral lev.
„Naprosto mě to vyděsilo,“ vzpomíná po letech. „Ale později jsem na to začala pohlížet jako na jakési zasvěcení.“
Kdo to vůbec je, tahle uhrančivá dívka, o které kolují ve společnosti takové drby? Jako dítě si prý hrávala s keňskými domorodými kluky – házela oštěpem a dokázala vylákat divoké prase z díry pomocí šustícího papíru. Později se z ní stala první ženská trenérka koní v Keni. A teď se zbláznila do létání. Dokonce má tu drzost tvrdit, že v letadlech je naše budoucnost.
Beryl Markhamová. Žena nezvykle vysoká, nezvykle krásná a nezvykle skandální…
Román Létala jsem za sluncem je dalším dílem z pera americké spisovatelky Pauly McLainové. Jeho vznik byl přitom tak trochu dílem náhody. Když se autorka čtenářsky velmi úspěšné Pařížské manželky o Hadley, ženy Ernesta Hemingwaye, poohlížela po námětu pro svou novou knihu, padly jí do ruky memoáry nazvané Na západ s nocí Beryl Markhamové, ženy, jež se svým strojem Percival Vega Gull po dvacetihodinovém letu sama překonala Atlantik. Paule McLainové prý stačilo přečíst odstavec a bylo rozhodnuto. Původní záměr psát o Marii-Curii ustoupil do pozadí a místo slavné vědkyně zaujala Beryl.
„Psát o ní nebylo nic jednoduchého,“ připouští McLainová. „Už proto, že i ve své vlastní autobiografii si Beryl hodně rozmýšlela, co všechno na sebe doopravdy prozradí.“ Pro autorku, kterou stejně jako její literární hrdinku v dětství opustila matka, však byl dobrodružný a společenský život Markhamové hozenou rukavicí, kterou neváhala zvednout. Během pouhých pěti měsíců tak vznikl portrét silné a nezávislé mladé ženy, nešťastně zamilované do nedostupného muže, ženy, která je odhodlaná stát na vlastních nohou ve světě, jenž jí není příliš nakloněn. Keňa na počátku 20. století – to je místo, na které přicházejí lidé hledat buď rozptýlení nebo nový život. Z vlasti si však s sebou přiváží staré manýry, a tak není divu, že se Beryl svým nekonvenčním chováním a naprostou neznalostí společenských pravidel záhy stane předmětem klevet. Její neúspěšná manželství, vztah k opačnému pohlaví, i snaha prosadit se v oborech, které tradičně náleží jen mužům – to vše se rychle stává živnou půdou skandálu.
Nenechte se však mýlit, Létala jsem za sluncem není románem plným druhořadých pomluv. Je to především příběh o odvaze být sám sebou navzdory okolnostem, příběh o dobrodružství, příběh o lásce. O lásce, která se dějem proplétá jako stříbrná nit, a když si člověk už už myslí, že ji má na dosah, zmizí.
„Někdy si myslím, že nás zocelují jen těžké úkoly,“ říká Beryl Markhamová onoho památného 4. září 1936. Nad letištěm se honí bouřkové mraky. Do křídel bubnuje déšť, z boku přicházejí poryvy větru. Beryl si do kapsy letecké kombinézy ukládá placatku s brandy, a potom vzlétá, připravená čelit své další životní výzvě. Hlavu má přitom plnou vzpomínek na Afriku.
Hodnocení: 90 %
Autorka: Michaela Křivohlavá
Napsat komentář