Ačkoliv by perex článku mohl vyznít až škarohlídsky, vyčítat Marvelu (a potažmo nyní Disney Company, která si jej koupila) touhu po výdělku by bylo nepatřičné. Na maximalizaci zisků má právo, vždyť dělá masovou zábavu. Nepřekvapí proto strategie převádět v pravidelných dávkách všelijaké komiksové hrdiny (a jejich dílčí dobrodružství) do filmových verzí. Na stranu druhou, Marvel se má čím pochlubit a zmíněná strategie má i svůj promyšlený koncept, který myslí na to, aby mozaika působila impozantně. Proto jednotlivé adaptace vesměs kvalitativně rostou, ruku v ruce s vybroušenější akcí, potažmo řemeslem jako takovým.
Ant-Man sice nemá takovou pozornost v rámci universa jako třeba Thor nebo Iron Man, typologií výstavby a stvoření hrdiny se příliš neliší a stylem vyprávění i humorem má k některým z „dílků“ dokonce velmi blízko – stačí si vzpomenout na vydařené Strážce galaxie.
Vzhledem ke skutečnosti, že se nám ve stejnojmenném filmu hrdina teprve představuje, sledujeme jeho zrod. Ne snad, že by události nedávaly prostor už k jiným příběhům, jež by samotné „jedničce“ mohly předcházet, na ty si ale určitě musíme počkat na jindy (a v jiných filmech, budou-li). Utváření hrdinů může být dostatečně atraktivní, pakliže se nezacyklí v klišé vyrovnávání se s nějakou novou schopností a faktem, že musí zachránit rodinu nebo přímo svět (většinou zvládnou obojí). Paul Rudd, který dostal příležitost Ant-Manův oblek na sebe obléci, má všechny předpoklady polidštit superhrdinu, který (a to fakt) se víc blíží hmyzu, než charismatickému bojovníkovi. Rudda dost možná znáte z řady filmů, často komedií, jejich úroveň, ne snad jeho vinou, většinou nepřesahuje laťku přichystanou na premiérový přeskok tříletého dítka. Výjimky existují, bezpochyby role v seriálu Přátelé. Tak či onak, Paul Rudd dostal příležitost a dokazuje, že si ji zasloužil. Funkčně mísí zmatení, stejně jako výsledné odhodlání právě se rodícího hrdiny. Nepřestává být až do konce uvěřitelný a normální, tedy člověk. Hodnoty má jaksi přirozeně urovnané, proto bychom se určitě dobře cítili, kdyby operoval nejen v hlavních městech USA, ale třeba i v Brně.
Ant-Man de facto značně stojí právě na sympatiích, jež si k ústřední postavě vytvoříme. Ostatní jsou totiž dostatečně obyčejné, až to zamrzí. Ano, máme zde „mentora“ s tváří Michaela Douglase, ale při jeho působení si jen nostalgicky zavzpomínáte, jak dokázal být magnetický v Základním instinktu nebo fascinujícím způsobem napruzený ve Volném pádu. Marvelovská novinka mu vymezuje prostor, do jehož mantinelů už takřka ani nenaráží. Jeho herectví je jaksi pasivní, v rámci toho, co lze od postavy očekávat, s ničím překvapujícím a s žádnou energií, která by v nás vyvolala touhu, aby se objevil i v dalších epizodách.
Zklamáním se může ale dost dobře stát i Evangeline Lilly, u které víme, že umí být dostatečně drsná a okouzlující, tady vzbuzuje naději, ale patrně si svůj sexy kopanec šetří na jindy. Škoda. Ránu její pěstí by autor tohoto textu milerád přijal.
Vkrádá se otázka, zda to nevyužité herectví (s výjimkou Paula Rudda) nevzniklo mimo scénář, zato v režii Peytona Reeda. Jeho filmografie pro takovou skepsi hovoří. Jenže se hned objevuje protiargument, vždyť některé pasáže z Ant-Mana jsou výtečné! A to tak, že zapomenete na ostatní „marvelovky“ a vryjete si je do šedé kůry mozkové. Jmenovitě alespoň finální boj v dětském pokoji, který vás drží při zemi napětím a současně z ní zvedá dětským nadšením a smíchem. Právě tato kombinace posouvá celek do lehkého nadprůměru. A vlastně dává nám naději, že v dalším díle, který má mít premiéru v roce 2018, bude Reed řešit už jen akci a svět, nikoliv mezilidské vztahy, které mu očividně ujíždějí směrem k placaté literárnosti. (V dialozích většinou škobrtá i humor.)
A tak nezbývá než dodat, že Ant-Man je svěží v řadě momentů a potěší sympatickým hrdinou. Jeho největší síla však spočívá v potenciálu, který naznačuje, ale zatím ještě na něm nestaví. A bude záležet, kudy se Marvel vydá příště…
Hodnocení: 75 %
Autor: Lukáš Gregor
Napsat komentář