Milovníkům kriminálních zápletek přichystá David Jackson jízdu jako na horské dráze, kdy očekávání a zvědavost gradují od přečtení první stránky. Je to typ knihy, kdy hltáte každé slovo, nemůžete ji odložit a občas sami sebe přistihnete, že čtete s otevřenou pusou. Na konci máte sucho v krku a někdo možná utře slzu.
Harriet a Malcolm jsou na první pohled zcela normální, usedlý, starší manželský pár. Pár, který pojí společné tajemství, touha a zločin. Harriet vždy chtěla s Malcolmem založit rodinu, ve svých představách je přímo předurčena stát se skvělou a milující matkou. Vlastní děti bohužel mít nemohli, a proto vynalézavý Malcolm vymyslel, jak získat dítě cizí a vytvořit tak pro Harriet iluzi šťastné rodiny. Tak před třemi lety ukradl malou sedmiletou Daisy.
Kolotoč událostí se roztáčí ve chvíli, kdy nenasytní falešní rodiče zatouží po dalších dětech. Střídá se rychlý spád uskutečněných zločinů, zoufalství opravdových rodičů a bezmoc detektivů Codyho a Webleyové. Obrovskou tíhu příběhu na nás valí vyprávění z pohledu malých holčiček, trávících své nekonečné dny v jednom malém pokoji bez oken, bez možnosti jakéhokoli soukromí, vydaných na milost dvou monster, kteří si říkají maminka a tatínek.
Děj se odvíjí neskutečně rychle, logicky a nápaditě. Autor si pohrává s uvěřitelností, nechává detektivy sledovat zdánlivě zavádějící stopy a zároveň sází na jejich postřeh a intuici. Mají unesené holčičky šanci uniknout svému ponurému osudu? Uvidí ještě někdy slunce, proběhnou se po trávě a pocítí objetí svých opravdových rodičů? Jak asi utrpí psychika malého dítěte, které je tři roky vězněno a utvářeno jen svými únosci, naprosto ovládajícími jeho křehký svět?
Kniha Ani muk je přehledně rozdělena do tří dějových částí, členěných logicky do kapitol podle toho, kterého aktéra zrovna sledujeme. Autor děj vypráví velmi plynule, jednoduše a poměrně věcně, tedy nic pro milovníky květnatých frází a rozsáhlých popisů. Když dáte této knize šanci, slibuji, že vás nezklame. Budete jí pohlceni a nenechá vás v klidu, dokud ji nedočtete. Známé heslo „to nejlepší na konec“ zde platí dvojnásobně, protože i když máte pocit, že už si můžete vydechnout, obrátí vám znovu svět naruby. Takové příběhy já miluji.
Markéta Psohlavcová
Napsat komentář