Anders de la Motte je pro české čtenáře známý především svou sérií detektivek Čtvero vražedných ročních období. S kolegou Radkem si povídali nejen o nové knize Jarní oběť, ale také problémech, které autorům detektivek způsobují všudypřítomné moderní technologie.
V našem posledním rozhovoru jste říkal, že podzim je vaše nejoblíbenější roční období. Pořád to platí?
No, normálně ano, ale po téhle dlooooouhé severské zimě se už fakt nemůžu dočkat léta!
V Česku už vyšly všechny čtyři díly vaší série Čtvero vražedných ročních období: Konec léta, Podzimní případ, Zimní oheň i Jarní oběť. Která z nich je vaše nejoblíbenější? Za sebe musím říct, že jsem nejvíc hltal tu podzimní.
Asi bych neměl mít oblíbence, ale Podzimní případ má výjimečné místo v mém srdci. Částečně proto, že lom, kde se odehrávají ty dramatické události, je skutečné místo, kam jsme chodili, když nám bylo devatenáct. Ale částečně taky proto, že hlavní hrdinka Anna Vesperová je inspirovaná mou ženou Anette.
Kdybyste měl popsat Jarní oběť třemi slovy, která by to byla?
Tajemství, pověry a napětí.
Co vás nejvíc bavilo na psaní této knihy?
Popisování přírody. Bažina, ve které je zároveň hrozně moc života i rozkladu a smrti, je neskutečně lákavý motiv a zároveň metafora pro napínavý příběh.
Řekl bych, že Jarní oběť je nejdrsnější a nejsyrovější, skoro až strašidelná. Byl to váš úmysl? Máte rád horor?
Bažina automaticky evokuje napětí jak z hororu. Představte si, jak se vážka rodí v hlubinách bahnité a kalné vody a pak se vyvine v nádherného, téměř až kouzelného létajícího tvora. Ale krása a kouzlo trvají velice krátce a končí smrtí, jak se to stalo Elitě v knize. Kdo čte moje knihy, ví, že rád měním žánry, a opravdu jsem se tady ponořil trochu do hororu.
V jednom rozhovoru jste říkal, že materiály na knihy z této volné série jste sice sbíral ve „správném” období, ale k samotnému psaní už došlo ve „špatném” období. Bylo pro vás těžké naladit se na jarní atmosféru na podzim?
Jarní oběť jsem psal na podzim a v zimě a s tou náladou mi pomohla hromada jarních fotek a obrázků, kterými jsem si vyzdobil svou pracovnu. Takže jsem ten rok měl jaro asi osm měsíců (smích).
Jarní oběť se napůl odehrává v 80. letech. Co si z té doby nejvíc pamatujete?
Rozhodně hudbu! Narodil jsem se v roce 1971, takže osmdesátky a devadesátky byly dekády, které mě nejvíc ovlivnily. A hudba byla tehdy MNOHEM lepší. Však se podívejte, kolik osmdesátkových písniček se pořád hraje nebo se z nich dělají coververze! Prostě klasika! (smích) Ale nejlepší na té době je, že nebyly chytré telefony, hodinky s mapou a další moderní technologie, které spisovatelům komplikují psaní thrillerů.
Jak to myslíte?
No, když se vaše kniha odehrává v současnosti, postavy si můžou během pěti vteřin cokoliv vygooglit. Prakticky všichni jsou na nějaké sociální síti, takže si o nich můžete rychle zjistit spoustu informací. Postavy se už ani nemůžou ztratit, protože mapy máme v telefonu všichni. A samozřejmě, když se někoho snažíte kontaktovat nebo volat o pomoc, je spousta možností: volat, esemeskovat, messengerovat, psát do directu na Instagramu… iPhone prostě vyřeší každou situaci. Takový ten trik „není tady signál” nebo „vybil se mi mobil” můžete využít maximálně jednou za knihu, jinak to působí trapně. Takže když se děj odehrává v 80. letech, tyhle problémy odpadnou (smích).
Čtvero ročních období se odehrává na venkově. Máte radši vesnice, než města?
Vyrostl jsem na malém městě a hrozně jsem toužil odtud vypadnout. Pak jsem řadu let žil ve Stockholmu a procestoval jsem největší města na světě. Moje první knihy se odehrávaly ve velkoměstech, dovolilo mi to nasadit rychlejší tempo děje. Ale k těmhle pomalejším, klasičtějším detektivkám, kde mezi sebou postavy mají různé vztahy i několik generací nazpět, se venkov prostě hodí víc. Nehledě na to, že na venkově hraje příroda mnohem větší roli než ve městě, což jsem ve Čtvero ročních období potřeboval.
Pracujete už na něčem dalším? Nemůžeme se dočkat!
Momentálně jen tak pro radost píšu detektivku ve klasickém stylu Agathy Christie. Moje máma je knihovnice a odmala jsem četl detektivky s Poirotem a slečnou Marplovou a ten žánr mě moc baví. Ale je to spíš takový projekt na oddech, abych si mezitím vymyslel nějakou novou sérii, do které se pustím.
Děkuji za rozhovor a těším se na vaše další knížky.
Radek Blažek
Anders de la Motte, bývalý policista, poté šéf ochranky jedné z největších IT firem, pracuje momentálně jako mezinárodní konzultant bezpečnostních služeb. Vydal trilogii akčních příběhů Game, Buzz a Bubble, o zneužívání moderních počítačových technologií a sociálních sítí, a dvojici napínavých krimirománů MemoRandom a UltiMatum z prostředí organizovaného zločinu. V rodném Švédsku patří k nejčtenějším a nejoceňovanějším autorům, jeho tituly vycházejí ve dvaceti sedmi zemích. Od roku 2016 vycházejí autorovy thrillery situované do jihošvédského regionu Skane a do jednotlivých ročních období.
Napsat komentář