Na přelomu minulého a letošního roku nakladatelství CREW vydalo první svazek o agentovi, za jehož vznikem stojí Aleš Kot. Vrátíte-li se k naší recenzi, zjistíte, že jeho vstup na komiksovou scénu zde na blogu Neoluxoru byl velmi pozitivně kvitován. Druhá kniha, s podtitulem V srdci všeho, velmi úzce navazuje – jak dějově, tak především celkovým konceptem.
Ve vyprávění si Kot pohrává s tím, co čtenář ještě zvládne rozluštit a dát k sobě. Sama o sobě je tato „gamifikace“ čtení zábavná a vyžaduje naši aktivitu. Střídání jednotlivých časových období, nebo úhlů pohledu, stejně jako práce s okny a „holým“ textem, to vše knihu zpestřuje a ozvláštňuje. Tentokrát však vzniká určitá pochybnost, zda náhodou Aleš Kot se nezamotá do scenáristické sítě obdobně, jako se to stalo například na poli televizní zábavy týmu kolem seriálu Ztraceni. Zda spletitost nezačne být samoúčelná a spíše skrývající plochost celku. Zatím je těžké vyřknout jednoznačný ortel, zkrátka jen druhý díl nám pokládá stále více překážek (a otázek), zatímco těch odpovědí a záchytných bodů naprosté minimum.
A k tomu si připočtěte další košatost – obrazovou. I tentokrát totiž každou z kapitol dostává pod ruce jiný výtvarník. Opět jde o přístup, který vás buďto naprosto nadchne, nebo vám čtení zkomplikuje natolik, že budete chytat pouze atmosféru, nikoliv však děj a už vůbec ne nějakou vazbu na ústřední postavu.
Já sám, vystoupím-li nyní ze své recenzentské anonymity, osciluji mezi těmito dvěma pocity. Pokud chci býti více čtenářem, cítím se být zmaten. Pravděpodobně mi Zero začne dávat opravdový smysl (pokud to Aleš Kot ukočíruje) po skončení série a ve chvíli, kdy si budu moci znovu a najednou přečíst všechny knihy. Pokud však chci býti více tím, kdo se „kochá“ obrazy, i druhý Zero mě velmi pozitivně rozvibruje. Pětice kreslířů totiž ukáže, jak variabilně lze vnímat roli obrysové linky. Od její jemnosti, přes rozechvělost po naopak zvýrazněnou pevnost. Jak lze kresbu oprostit od všechno podružného, využít velkých barevných ploch, zjednodušit prokreslení objektů. Stejně tak však potkáme přesný opak – nasycený obraz, kdy desítky čar udávají akci a vytvářejí drásavé napětí.
Bude tedy zajímavé sledovat, kudy se Zero vydá. Zda už příště nabídne ve scénáři více záchytných míst, nebo si zkrátka budeme muset počkat, až se mozaika celá uzavře a bude tak možné ji přeskládat/seskládat.
Hodnocení: 80 %
Autor: Lukáš Gregor
Napsat komentář