Vražedná tajemství a další příběhy nabízejí zcela nové kousky, pouze v případě těch drobných (Cena a Dcera slov) si pravidelní čtenáři časopisu Crew2 cestu k mysteriózním příhodám a uhrančivé kresbě Michaela Zulliho pouze opráší. Hned úvodní „otvírák“, Vražedná tajemství, dává jasně najevo, že čteme Neila Gaimana. Spojení naší reality a přítomnosti s rovinou zcela mimo nás (tentokrát jde o události odehrávající se v nebi) Gaimanovi očividně sedí. Povídku buduje takřka jako detektivku a neodpustí si ani problematizování dobra a zla. Vražedná tajemství odvypráví nejucelenější příběh, který – i vzhledem ke své omezené délce – přesto dává prostor k dalšímu vývoji, minimálně k úvahám, co bude dál. Tematicky je značně abstraktní, snad proto tentokrát kresby „řídí“ P. Craig Russell, charakteristický pevnou, nikoliv však příliš objemově silnou, linkou. Barevností (ostatně i celým příběhem) prostupuje melancholie, dominují chladné barvy, různé odstíny modré, využívá se bílá, o to kontrastnější jsou pak pasáže, když se vzmáhá silnější emoce – kupříkladu volání po poslušnosti a pomstě. Těm přísluší naopak barvy teplé a černá.
Hned několikrát se v knize objeví výtvarným názorem od Russella hodně odlišný Michael Zulli. Vyžívá se v expresi, neboří sice tvary, kresba je však živější, spontánní, neučesaná. Jeho malbě naopak více sluší teplé barvy a méně kontrastu. Při čtení si rozhodně uvědomíte, že povídky nerozdával Gaiman náhodně. Jejich nálada krásně sedí kreslířům.
Platí to i u obrazově nejproblematičtější části, povídky Harlekýnův Valentýn. John Bolton vizuálně připomíná fotoromány, ano i ty, které mohly náctileté dívenky pročítat v Bravu. Vkusem se bude patrně u řady čtenářů míjet, své opodstatnění taková výtvarná poloha však má. Dobře vyzní fakt, že do skutečného, až velmi všedního, světa přichází zcizující prvek, který je a není. Obsahem křehká záležitost o zamilovanosti, která může člověka rozesmutnit, si každopádně pozornost zaslouží.
Stejně jako celá kniha, což vlastně ve spojení se jmény tvůrců nepřekvapí. Současně si však recenze neodpustí upozornění, že by byla namístě opatrnost s budováním velkých očekávání. Jednotlivé kousky totiž mnohdy vzbudí zájem a chuť, ale končí… jsou jako střípky z rozbité vitráže. To je výhoda i nevýhoda povídkového souboru. Umožní toho vidět poměrně dost, ale na malé ploše.
Hodnocení: 75 %
Autor: Lukáš Gregor
Napsat komentář