Rok co rok zde pěji chválu. „Zapřažené“ fanoušky nikterak nepřekvapuji, nové svými recenzemi snad nalákat zmůžu. A budu to dělat i teď. Skalpy 6: Hlodání jsem očekával víc než zazvonění Ježíška u vchodových dveří. Přišly sice později než On, zato s pořádnější náručí zážitků. Ne, to není rouhání, nýbrž dostatečně jasný opis toho, jak moc vydařená tato série je. A že nové pokračování v této grandiózní jízdě neustává, naopak ještě přidupává plyn. A jak ukazuje každý nový díl, zdá se, že duo Jason Aaron a R. M. Gueéra odněkud berou stále ještě rezervu na to, aby se překonávalo.
Šestka ve svém ději přímo navazuje na události z minulých „epizod“, tentokrát však vypravěč neřeší cestičky do různých časových rovin, a tak (pravděpodobně proto) neoslovil ani jiné kreslíře. O obraz se postaral výhradně Guéra, jehož expresivní kresba se s ničím nemazlí a vykřičí do světa sebemenší emoci, která pro děj má svůj význam. Aaron pokračuje v krasojízdné kombinaci westernu, noir i thrilleru, aby tentokrát o poznání pevněji udržel vyprávěcí linku kolem několika málo hlavních postav. A zejména pak kolem Dashiella Zlého koně a náčelníka Lincolna Rudé vrány. Oba se totiž dostávají do situace, kdy chůze zaminovaným polem by byla pravděpodobně bezpečnější. Nepřekvapí nás, že čím vyhrocenější děj, tím větší pravděpodobnost, že komiksové okno zaneřádí krev. A pokud jste se červenali u názvu „porevoluční“ komedie Věry Chytilové s Bolkem Polívkou, těžko dáte jednu telefonní situaci v první třetině knihy.
No jo, Skalpy nejsou pro mladé – ale v žádném případě je nedefinuje samoúčelná záliba v násilí a vulgaritě (Že je tam dost drog a ňader, jsem říkal?) Aaron je příliš chytrý spisovatel a ti sečtělejší (počítejme sem i „čtení“ filmů) z vás si bezpochyby sérii užijí ještě o poznání více.
Jejich největší slabinou tak zůstávají intervaly, s jakými se v českém překladu objevují na pultech knihkupců.
Hodnocení:
Autor: Lukáš Gregor
Napsat komentář