Inspirativní tipy na knihy od známých osobností.

PAVLÍNA SAUDKOVÁ

novinářka, fotografka

Nemám v těchto týdnech moc času na čtení, tak se po nocích poslední dobou vracím k básním Jana Skácela, hlavně ke sbírce Noc s Věstonickou venuší. Pokaždé zachytím jiný okamžik, jiný obraz. Tak často je o lásce i smrti. O životě. A věcech a zvucích kolem nás. Ale velmi se těším na prázdniny, protože hned první týden odjíždím s dětmi na jeden statek takřka na samotě a s sebou si povezu Bílou vodu Kateřiny Tučkové.

LUKÁŠ HEJLÍK

herec, autor projektu scénického čtení Listování a projektu Gastromapa

Pustil jsem si na DVTV rozhovor Daniely Písařovicové s její bývalou kolegyní z České televize, Michaelou Janečkovou. Mluvili hodně o její knize Třešně v rumu. Hned mě to zaujalo. Míšina babička zemřela a třicetiletá redaktorka vzala svého dědu na jeho vysněnou Kubu. Přesně toho dědu, co vždycky volil jen komunisty, na novináře jen nadával a vzpomíná na to, jak dřív bylo líp. Když oběma balila kufry, ještě netušila, že za pár dní stráví večer na policejní stanici na okraji Havany, že se děda patnáctkrát ztratí, že rum je oficiální snídaně šampionů a troje trenky na měsíc v pohodě stačí. Pokud se chcete opravdu od srdce zasmát a pobavit, pak si přečtěte svérázné zápisky z cest, jež ve výsledku nejsou cestopisem, ale spíš deníkem bizarních situací v kubánských kulisách. A pokud čtenáře kdy zajímalo, co se stane, když sejmete rudé třešničky z loga KSČM a naložíte je do řízného kubánského rumu, v této knize najde odpověď. Už během čtení jsem si říkal, že by z toho bylo skvělé Listování. A tak zkusím Míšu oslovit, zda bychom z její knížky a životní cesty na Kubu nemohli udělat divadelní představení.

ŠIMON KRUPA

herec, člen souboru Činohry Národního divadla

Mám rád knihy paralelních míst. Vnějších i vnitřních. Od Stopařova průvodce po galaxii, přes Golema Gustava Meyrinka a Kafku až po Nový zákon. O to mysterióznější je, že mé setkání se světem Michala Ajvaze proběhlo teprve nedávno. Jeho Druhé město se zprvu zdálo jako nesehnatelná, beznadějně rozebraná kniha, se kterou se obchoduje snad jen na černém trhu. Jako by přede mnou sama zalézala do opuštěných proluk, skrývala se v temných, divokých zákoutích knihoven, v tajuplných jeskyních a kaplích pod Petřínem. Prchala přede mnou mezi lítými boji na zapomenutých fasádách staletých domů pražského Nového Města nebo přede mnou ujížděla Zelenou tramvají, která samovolně brázdí ulice Malé Strany. O to milejší bylo nynější zjištění, že kniha vyšla v novém nákladu a tyto nepříjemné starosti budoucím čtenářům skvělé a suverénní Ajvazovy fantaskní detektivky odpadávají.

Druhá kniha, o které se chci zmínit, jsou Pokojovky od jara do zimy, která je páteří knihovny každého pravověrného hipstera. Užitečná, nejen obrázková příručka „all in one“ prozradí taje chovu a drezúry květin, co a jak, kdy a kde, proč ve stínu a proč ne. Zkrátka a dobře to, co byly Voltairovy spisy pro Francii, je tato kniha pro Letnou.

Ženy, víno, zpěv. Slunce. Vůně. Chuť. Je léto vzpomínek. Jak obyčejně to zní. A jak neobyčejné jsou verše prof. Vladimíra Mikeše oceněné Magnesií Literou 2022 – Odkud to přichází. Mluvili jsme na začátku žertem o prostoru míst. Tady už jsme dospělí a mluvíme o literatuře. Plné a tekuté verše stojící v prostoru českého jazyka jako samozřejmost. Jako muž pevně rozkročený nad Tichou Orlicí, čekající, až holou rukou vytáhne z vod ztracené slovo, které položí do klína mladé dívce jako chladivou vzpomínku na vyprahlé kraje. Je to mimořádné a naléhavé setkání.

Tento článek vyšel v magazínu Luxor v červenci 2022.