Nemám vyloženě den, který bych měl typický. Mám typické týdny. V pondělí obvykle natáčím, takže vezměme tenhle den.
Pondělí 17. leden 2022
7.00 – budíček, ranní hygiena, měřím si cukr v krvi, pak snídaně a cesta autem z Dobřichovic, kde bydlím, do Seznamu v Praze, kde pracuji a kde mám pořad Záhady Josefa Klímy. (Když jedu později nebo stříhám, stihnu ještě vyvenčit psa u Berounky a udělat si svých obvyklých 40 kliků. O víkendu venčí a cvičí mí dva vnuci se mnou.)
8.15 – vyjíždíme s kameramanem natáčet do Liberce reportáž o městském strážníkovi, který zaklekl agresivního opilce, a odsoudili ho za to na tři roky podmíněně. Cestou se snažím domluvit prostředí, kde bych měl druhý den v úterý natáčet spojovací texty k dalšímu vysílání. Měly by korespondovat s některou z reportáží nebo s nějakým výročím, ale pokud půjde o vstup do nějakého objektu, musí to vyjednat produkce. A ne vždy se to povede. Tentokrát je to lehké, budeme v úterý natáčet na parkovišti v Rudné. A taky volám opakovaně lékařce, že mi docházejí prášky na cukrovku, aby mi poslala recept.
10.30 – začínáme v Liberci natáčet první rozhovor a rekonstrukci zásahu, kterou obstarají kolegové dotyčného strážníka, pak rozhovory (pracovník městského úřadu, instruktor bojových umění), pak se snažím najít toho nešťastníka, kterého zaklekl, ale marně.
Někdy – řekněme mezi 14.–15. hod. – rychlý oběd v nejbližší restauraci, která není vždy zrovna kvalitní. Při obědě se snažím spojit s advokátem toho nešťastníka, abych si přes něj domluvil rozhovor, a vyřizuji dva nebo tři hovory, kdy mi nějací lidí nabízejí k natáčení své příběhy. Volá manželka, že nám zase utekl pes. Neví kudy, protože jsem už všechny ploty po jeho opakovaných útěcích utěsnil. Tím, že jsem si zapnul mobil, mi naskákaly SMS, kde mám další prosby, abych zavolal zpět kvůli námětu na reportáž, a naskakují i emaily. Ty budu ale vyřizovat až večer kolem půlnoci. Na SMS reaguji z auta, když se kolem 17 hodiny vracíme domů. Mezitím mi volají občané Dobřichovic, že mého psa viděli na různých místech, abych si pro něj přijel. Vzhledem k tomu, že jsme skoro celý den natáčeli ve vánici a v mrazu, obvykle si na 20 minut v autě i zdřímnu. Dodá mi to energii do druhé části dne. K večeru se mi podaří spojit i s instruktorem, který cvičí policii. Slíbí mi, že mě v příštích dnech zaklekne, abych viděl, jak je to bezpečné. Neurologa, aby se mi vyjádřil k témuž, neseženu.
19.00 – přesednu v Praze do svého auta a jedu domů, cestou mi volá asi pět lidí. Mezi jinými jistý režisér, že jistá televize se rozhodla natočit můj seriál, který jsem napsal před několika lety a kdy se sejdeme, abychom si o tom promluvili. A taky daňová účetní, proč jsem jí nedodal něco, co jsem dodat měl.
19.45 – jsem doma, jdu hledat psa. Poflakuje se v parku a radostně se ke mně hrne. Těší se na večeři, stejně jako já.
20.15 – večeřím a začínám vyřizovat, co jsem nestihl přes den. Jednak poštovní korespondenci (např. dva dopisy od vězňů, že sedí nevinně, abych za nimi přijel do dvou různých věznic v různých částech republiky). A pak maily. Potvrdil se koncert mé kapely Na vlastní uši v Klatovech 17.2., takže se musíme dohodnout, kdo koho poveze a jak to bude s aparaturou, a taky kdy si osvěžíme repertoár, protože jsme rok kvůli covidu nehráli. Grafička z Euromedie mi poslala návrh obálky k nové dvoudetektivce „Hřebec a Kráska“, která vyjde v dubnu, a odepisuji, že se mi moc líbí. Muž z reportáže, kterému zemřela žena po banální operaci žlučníku, mi píše, že vyhrál soud s nemocnicí a jestli to nechci natočit, nevidomý zpěvák, kterého podvedl kamarád, mi píše, že kamarád podvádí další lidi a jestli to nechci natočit. Blázen, který mě zásobuje informacemi o desítkách stížností na různé instituce, mě zase zasypal dalšími. A jestli to nechci natočit.
22.30 – manželce se nelíbí, že pořád nejsem doma nebo sedím u počítače, když se mnou potřebuje probrat tak důležité věci, jako jsou dárky na různé oslavy vnoučat a dětí, které se bohužel časově sešly, a taky že špatně topí plynový kotel. A co dělat s tím psem, když pořád utíká. Řeším to s ní a přitom přemýšlím, jestli mi ještě zbývá čas na to, dořešit zbytek mailů nebo napsat aspoň pár stránek další detektivky „Smrt s odkladem“, kterou mám rozepsanou a mám ji odevzdat v září. Anebo raději dopsat scénář k reportáži o jiném případu, kdy policie ublížila opilci, protože tu budu stříhat zítra. Ještě že pes se vyvenčil sám. Jinak bych s ním ještě musel jít teď.
Nakonec jdu radši v 1.30 spát. Všechno počká.
Josef Klíma je českým novinářem, spisovatelem a televizním reportérem. Vystudoval Fakultu žurnalistiky UK, spoluzakládal týdeník Reflex a také český televizní investigativní pořad NA VLASTNÍ OČI a zůstal v něm jako reportér a moderátor až do konce jeho vysílání. Je nositelem Novinářské ceny Ferdinanda Peroutky a Ceny Jana Beneše. Od roku 1970 je ženatý s Janou Klímovou, spolu mají děti Kryštofa a Kristýnu. Z jeho spisovatelské činnosti: napsal scénáře k televizním seriálům a minisériím EXPOZITURA 1 a 2, JSI MRTVEJ, TAK NEBREČ, VETŘELCI A LOVCI, VLNA a další. Napsal více než 40 knih.
Josef Klíma – Hřebec a kráska
Populární žurnalista a spisovatel Josef Klíma přichází s novými kriminálními příběhy atraktivní vyšetřovatelky Kláry Radové. V centru dění je oddělení vražd v čele s jeho šéfem Sloupem a další dva případy, pojmenované Hřebec a Kráska. Je možné, že kontroverzního bohatého muže s minulostí v StB zabil ve stáji hřebec, nebo to byla rafinovaná vražda? A smrt krásné modelky v bazénu také vypadá na první pohled na přirozené příčiny, ale zkušení kriminalisté brzy vidí, že něco nesedí…
Tento článek vyšel v magazínu Luxor v dubnu 2022.
