Tomáš Řízek je světoběžník. V posledních letech žije střídavě v České republice, Hong Kongu a na Tchaj-wanu. Střípky a příběhy z cest tento ilustrátor, spisovatel a nakladatel přetavuje do pestrobarevných knih pro děti. Za poslední z nich, knihu s názvem Můj drahý podivný přítel: Pipi a Čiči, získal významné ocenění na letošním Veletrhu dětských knih v Bologni. Přečtěte si rozhovor, který poskytl Magazínu LUXOR.
Cena, kterou jste letos v Bologni získal, bývá považována za jakéhosi Oscara pro výtvarníky. Co pro vás znamená?
Často se říká, že podobná ocenění jsou důležitá pro mladé, začínající autory. S tím naprosto souhlasím. Ale pak jsou případy, jako jsem já – autor bez akademického vzdělání, pro kterého je to hlavně důležité uznání a potvrzení, že má jeho práce smysl. Mé ilustrace uspěly mezi vítěznými 77 ilustrátory z celého světa v soutěži, které se zúčastnilo 3 520 ilustrátorů z 81 zemí světa. A když mi při ceremonii předávání diplomů jeden z porotců řekl, že mu mé ilustrace připadají velice české, tak mě to vzhledem k jejich pověsti ve světovém kontextu velice potěšilo.
A jak se vlastně zrodil příběh Pipiho a Čiči?
Příběh této knihy začal už někdy v roce 2014, kdy jsem namaloval obraz s názvem Nikdy nebudeš zapomenut. Obraz je věnovaný mé basetici Barušce, která mne třináct let doprovázela v mém životě. Po čase mě ale napadlo, že právě ta namalovaná neidentifikovatelná bytost má mnohem větší potenciál.
Čím je pro vás tato bytost tak zásadní?
Nejspíš pro mě bylo důležité hlavně to, že se mi na obraze podařilo zachytit určitou esenci dobra a pozitivní pocity z vlastních vzpomínek. Navíc motiv jakéhosi bílého „obra“ v horské krajině se mi několikrát vracel i v různých mých dalších projektech, tak jsem si řekl, že nastal čas na knihu. Ještě bylo třeba nalézt pro obra správného parťáka. V Tchaj-peji rád v parcích pozoruji jeden druh volavky, konkrétně volavku černokorunnou, tak jsem ji použil jako inspiraci, podpořil trochu fantazií a vytvořil z ní druhou postavu příběhu. Víte, mám totiž takovou vlastnost, že se vždy snažím to, co lidé obvykle vnímají jako záporné, přeměnit v něco pozitivního.
O čem tedy příběh knihy Můj drahý podivný přítel: Pipi a Čiči pojednává?
Především je to příběh o tom, jak je důležité mít se rád a umět ocenit druhé.
Odehrává se v lese plném divukrásných zvířat, kde žije tichý obr Pipi. Přestože má obrovské tělo, pro většinu tvorů je neviditelný. Díky své šedé a matné srsti totiž vypadá jako obyčejný kámen u cesty. V příběhu se jednoho dne setká s nelétavým ptákem Čičim a vznikne jejich přátelství. Čiči má ale stále pocit, že Pipimu něco chybí, a snaží se ho předělat podle svých představ.
Zaujala mě také nádherně snová krajina na pozadí příběhu.
To jsem rád, byla to výzva. Protagonisté příběhu jsou výplodem mé fantazie a to samé se muselo stát také u jeviště, na němž se ten velmi citlivý příběh odehrává, tedy v oné krajině. Když jsem ji vytvářel, tak jsem ale hodně čerpal ze svých cest po světě.
Jak vznikl netradiční název knihy?
Chtěli jsme zachovat co nejbližší znění s originálním názvem knihy Pippi and Chichi. I proto jsme název vlastně jen otočili a z podtitulku udělali hlavní název. Navíc jsme tím zdůraznili také smysl knihy.
Kdo z nás nemá oblíbené, ale něčím podivné přátele? Můžou být i úplně nenápadní, a přitom pro nás mají obrovský význam. Máme je rádi a respektujeme je takové, jací jsou.
Kdo je autorem citlivého a poetického textu ke knize?
Julia Liu, která je velmi známou tchajwanskou spisovatelkou a knížky s jejími texty se vydávají po celém světě. Na spolupráci jsme se domluvili již před nějakým časem, ale stále nepřicházelo vhodné téma. Zhruba před dvěma lety jsem se jí svěřil s tímto nápadem a požádal ji, aby k němu napsala text. Pro české čtenáře ho pak krásně a citlivě přeložila Pavlína Krámská.
Vaše ilustrace je možné vidět na putovní výstavě, která představuje to nejlepší z veletrhu v Bologni, nyní aktuálně v Japonsku.
Z toho mám obrovskou radost. Tím spíš, že organizátoři výstavy v Otani Art Museum v Japonsku vybrali moji ilustraci na vizuál k celé výstavě, takže kromě pozitivních ohlasů na sociálních sítích mi teď známí posílají fotografie plakátů s mojí ilustrací třeba z autobusové zastávky v tokijské ulici.
Prozradíte nám, co chystáte?
Stále mám rozpracováno několik témat a vždy dokončím to, které mi v danou chvíli přijde nosné. Kromě knih bude v tomto měsíci zahájena moje výstava s názvem Tomas Rizek’s Fairy Tales World v National Library of Public Information v Taichungu na Tchaj-wanu. Galerie v Havlíčkově Brodě pak připravuje na jaro příštího roku retrospektivní výstavu, na které představí průřez mou dosavadní tvorbou. A spoustu času a energie také potřebuji na nakladatelské projekty při vydávání knih tchajwanské literatury v České republice a našich knih na Tchaj-wanu. Své knížky na Tchaj-wanu vydávám opravdu dlouho. Když před rokem v jedné knihovně v Kaohsiungu vyrovnali na stůl všechny mé knihy, samotnému mně vyrazilo dech, jak dlouhá řada to byla.
Tomáš Řízek
Narodil se v Praze. V letech 1984–1988 formoval svůj výtvarný názor pod vedením malíře a grafika Jaroslava J. Králíka a kopírováním gotických madon. Jeho zájem se postupem času přesunul také k ilustracím pro děti a mládež. Získal několik významných ocenění, ať už italskou cenu Hanse Christiana Andersena, Zlatou stuhu, SUK či cenu Gratias Agit v roce 2023 za přínos při rozvoji česko-tchajwanských vztahů. Jeho ilustrace jsou zastoupeny v soukromých sbírkách v České republice, Velké Británii, Německu, Švýcarsku, Itálii, Číně a Tchaj-wanu.
Můj drahý podivný přítel:
Kniha o přátelství a cestě k vzájemnému respektu. Příběh o tom, jak je důležité mít se rád a umět ocenit druhé.
Ačkoli má obrovské tělo, je pro většinu tvorů neviditelný. Díky své šedé a matné srsti totiž vypadá jako obyčejný kámen u cesty. Jednoho dne se setká s nelétavým ptákem Čičim a ze setkání vznikne přátelství. Proč má ale Čiči stále pocit, že Pipimu něco chybí? A myslí si to Pipi také?
Rozhovor vyšel v Magazínu LUXOR v říjnu 2024.
Napsat komentář