Cestovatelka, Holka s bucket listem a teď už i zkušená spisovatelka. V roce 2019 vydala knihu 151 dní Pacifickou hřebenovkou, ta se dočkala nadšeného ohlasu, a v roce 2021 druhou s názvem 151 dní po evropských stezkách. Nyní vychází novinka 151 příběhů na Stezce Českem. Při příležitosti jejího vydání jsme Lucii Kutrovou vyzpovídali v rozhovoru pro Magazín LUXOR – přejeme příjemné čtení!
Konečně jste byla na svých cestách doma v Česku, jaké to bylo?
Projít si Českou republiku dokola byl krásný plán, který jsme si naplánovaly s mou babičkou. Babička byla vždy můj největší parťák na drátě, připravená poslouchat mé zážitky. Když jsem jí poprvé ukázala, kudy vede Stezka Českem, babička začala vyjmenovávat všechny kostely a kapličky, které budu mít po cestě. Místa, kde se určitě musím zastavit. Já jí vždycky volala jen ze zahraničí, kde k tomu skoro nikdy neměla co říct. Její oči zářily, když jsme společně mohly plánovat místa, odkud jí budu volat. Nemám ráda nezodpovědné parťáky, kteří mi ruší domluvené výlety a babička se připsala na tento seznam. Dva týdny před začátkem mého putování se babička rozhodla, že odejde za dědou. A děda bohužel nebydlel ve vedlejší vesnici, ale na hřbitově. (Směje se, se slzami v očích.) Naše rodina má specifický humor a věděla jsem, že by si babička nepřála, abych cestu zrušila a truchlila. Celou cestu mě provázely vzpomínky a vtipné historky, které jsme za celý život s babičkou zažily. Stejně vím, že to udělala proto, aby na nás s Marvelem mohla shora dávat pozor. Ty naše zlaté babičky!
Kdybyste měla českou přírodu popsat třemi slovy, jaká by to byla?
Hory, lesy, asfalt.
Jak vzniká taková kniha příběhů? Zapisujete si po cestě deník nebo…?
To je moc dobrá otázka. Má první kniha o Pacifické hřebenovce je celá napsaná na telefonu. Po večerech jsem do telefonu datlovala všechny příhody, co se mi staly, a bralo mi to každý den docela dost času. Svou druhou knihu jsem už diktovala do telefonu, který to hned přepisoval za chodu. Já řekla: „Dneska byl Marvel moc vzorný, tečka,“ a můj telefon napsal: „Dneska vyl Marcel moc zorný.“ Přepisovat ty texty, to bylo opravdu za odměnu. Třetí knihu jsem ale dotáhla k naprosté dokonalosti. Všechny příhody jsem diktovala na záznamník a kamarádky mi text přepisovaly do počítače. Díky tomuto skvělému nápadu jsem přišla na to, že mluvím jako negramot. Když jsem si pak v celém dokumentu vyhledala některá slova, nestačila jsem se divit. Některé výrazy mám v mluveném projevu hodně oblíbené. Jako: 21 568x, jakože: 17 453x, takže: 63 250x. Přepisovat potom tento text bylo snad to nejhorší, co jsem kdy dělala. Snad pro další knihu zvolím další perfektní taktiku.
Každá kapitola má na konci zhodnocení trailu a útratu, je to skvělý nápad, který provází každou Vaši knihu, chválí si to čtenáři?
Tyto závěrečné části jsou v knize kvůli mému tatínkovi, který si hodně zakládá na nedůležitých informacích. Co bychom pro ty své rodiče neudělali, že? Jsou mezi námi i takoví lidé, které zajímá, kolik jsem denně ušla kilometrů, jaké bylo převýšení a kolik jsem utratila. Ti se na konci každého dne budou rochnit blahem. Ti druzí tyto informace přeskočí a půjdou číst něco zajímavého. Myslím na všechny.
Která část naší země je pro Vás ta srdcová?
Bez mrknutí oka – Beskydy. Dva měsíce na Stezce Českem jsem byla ohromena, jak krásná místa u nás máme. Překvapily mě Orlické hory, Lužické hory, ale hlavně oblast Broumovska. Stejně jsem se ale nejvíce těšila, až dojdu zpátky přes Bílé Karpaty a Javorníky, zase do Beskyd. Domů. Jsou to hory mému srdci nejbližší, a i když jim Jeseníky a Krkonoše dost konkurují, nikdy bych neodpověděla jinak.
Na svých cestách potkáváte mnoho lidí, které setkání Vám utkvělo asi nejvíc v hlavě právě v Česku?
Když jsem šla Pacifickou hřebenovku v Americe, byli pro mě naprosto nepochopitelní lidé, kteří si říkali Trail Angels. Andělé stezky. Úplně normální lidé, kteří nás u sebe nechali přespat, vyprali nám oblečení, uvařili jídlo, nechali nás si dobít telefony, odvezli nás zpátky na trasu a otevřeli nám svůj domov. Občas jsme uprostřed pouště narazili na člověka, který tam dojel autem, smažil tam hamburgery, měl tam ledničku s nanuky, vajíčka nebo studené pití. Přijel, protože chtěl udělat radost pár smradlavým lidem, kteří se rozhodli šlapat 4 300 km přes celou Ameriku. Trail Angels v České republice? To by přece nikdy nemohlo fungovat! Díky Martinu Úblovi, zakladateli projektu Stezka Českem, tady vzniká něco nádherného. Na naší cestě jsme s Marvelem zůstali u osmi Trail Angelů, kteří nás přivítali jako bychom se znali celá léta. Všechna ta setkání mi ukázala, že dobrých lidí je pořád strašně moc, jen se o nich málo mluví.
Největším parťákem je ale Váš čtyřnohý přítel Marvel, co máte společně nejraději na trailech?
S Marvelem každý den začíná tak, že mi ráno olíže obličej a přinutí mě vstát – dobrodružství nepočká. Celý den spolu šlapeme, kocháme se, zdoláváme vrcholy, odpočíváme a hlavně si hodně povídáme. Neznám nikoho, kdo by mě tak bedlivě poslouchal. Večer si uděláme večeři, zalezeme do spacáku, pomazlíme se a Marvel mi usne v náručí. Jemu je jedno, jestli celý den melu kraviny, vstávám pozdě, loudám se, chci ujít hodně kilometrů, nechci jít nikam, ztrácím se v lese, vymýšlím blbosti a pořád ho pusinkuju a fotím. Jemu stačí, že jsem celý den s ním a že mám kapsy plné dobrotek. Já bych ten psí život přála nám všem. Užít si každou vteřinu na sto procent.
Říkáte, že cestovat nalehko se dá, a že toho vlastně moc nepotřebujeme. Bez čeho se neobejdete?
Nalehko se určitě cestovat dá, protože člověk hodně rychle přijde na to, že toho opravdu moc nepotřebuje. Dobré boty, batoh, spacák, karimatku, vodu, jídlo a nějaké oblečení. Já jsem ale opakem slova nalehko. Většinou mám na všechny své cesty batoh přes dvacet kilo. Není to proto, že bych tahala spoustu blbostí, ale mám s sebou svého psího parťáka, který si sice nosí svůj batůžek s granulemi a dobrotkami, ale já jsem strašně měkká psí matka, takže mu ho dost často nosím. Na každých 14 dní měl Marvel cca 7-8 kg granulí, konzerv a pamlsků, to už je potom v batohu znát. On sám si nesl 3-4 kg. V mé knize je celý seznam věcí, co jsme s sebou měli, ale jestli je něco, bez čeho se já neobejdu, tak je to určitě pytlík kokin pro Marvela. Určitě by se mnou souhlasil. Takový jeden pytlík dokáže vykouzlit tak velký úsměv a radost, že pak vlastně na ničem jiném nezáleží.
Kolik položek jste ze svého bucket listu již odškrtla? Dá se to vůbec spočítat?
Dříve jsem si položky poctivě odškrtávala, ale zhruba po 151 položce jsem je již přestala počítat. Bucket list mě nakopl, abych udělala něco se svým nudným životem, ve kterém chyběla chuť opravdu žít. Položky pořád připisuju, ale už je nepočítám ani neodškrtávám. Je to takový můj seznam inspirací, kdybych zase někdy ztratila cestu.
Který sen/cíl je teď aktuální?
Když mi došlo, že jsem neslučitelná s partnerským životem, začala jsem věřit v zázraky. Věřím v to, že jednou potkám chlapa, který bude mít pro můj pohled na život pochopení, bude mě podporovat a hlavně mě bude milovat tak jako můj Marvel. Se vším všudy. K tomu mému skromnému snu – perfektní chlap – patří dvě vlastní děti, jedno adoptované, dva huskouni, kočka Rizotka a chata v horách. Ale takhle, je mi třicet, kdyžtak ta chata v horách mi bude stačit. (Směje se.) Chystáte k nové knize nějaké besedy napříč Českem? Ano, máme v plánu pár přednášek. Lidé je můžou sledovat v událostech na mém Facebooku: Holka s Bucket Listem nebo na Instagramu @holka_s_bucket_listem_luca.
O knize 151 příběhů na Stezce Českem:
Lucie ve svých předešlých knihách popisovala krásy evropských stezek a náročnou Pacifickou hřebenovku. Tentokrát se však zaměřila na něco, co máme mnohem blíže. Na Stezku Českem. Pojďte si projít celou naši krásnou republiku a užít si přes 2000 km po českých kopcích a malebných vesničkách. Lucie je postrach ulice a na jejích cestách nikdy nechybí krizové situace, jež však většinou zvládne vyřešit s humorem, který jí není cizí. Uvidíte, kolik láskyplných lidí na cestě Lucie potká a s kým vším se seznámí. Na cestu s Lucií vyráží její největší parťák – sibiřský husky Marvel. Ale nebude jediný, kdo se k ní připojí. Nechá se zase ukecat brácha, který nesnáší šlapání do kopců? Přijedou kamarádky s dětmi? Připojí se 12letá holčička, která všem vytře zrak? Bude se partnerovi Lůcy stýskat více po Marvelovi, nebo po ní? Přijede i Marvelův tatínek? Kamarád, co miluje lezení a nesnáší chození? Kámoška s dalším huskym? Náhodní kolemjdoucí z přednášky? Guru lásky?
Je jedno, kam jdeme, hlavně že má matka kapsy plné kokin. Za to ji většinou nechám spát v mém stanu a na mé karimatce. V mém spacáku. A Honzovi se vždycky stýská více po mně.
–Marvel
Rozhovor vyšel v Magazínu LUXOR v dubnu 2023. Autorkou je Jana Brázdilová.
Napsat komentář