Chcete vařit doma, ale netrávit u plotny věčnost? 30 minut – to je limit, který se stal hlavním kritériem nové kuchařky Zdeňka Pohlreicha. Žádné dlouhé vyvařování, jen svižné recepty. A jak svižný je typický den nejznámějšího českého kuchaře?
4:30
Budí mě můj pes, fenka českého fouska, s tím, že by ráda ven. Vstávám, nakrmím kočky a teprve potom jdu s ní a naším dalším psem, peruánským naháčem, na krátkou, asi 10minutovou procházku. Po návratu nakrmím psy a zahajuju svoji oblíbenou část dne.
5:20
Zapínám kávovar. Pokud to jde, otevřu dveře na terasu a spouštím počítač. Tuhle část dne jedu na automat. Sice mi můj známý řekl, že je to nejlepší cesta k rozvoji alzheimera, ale já to mám rád. Psi se ukládají zpátky ke spánku a já mám celý dům pro sebe. Je to můj skutečně privátní čas. Vařím si espresso, přidám trošku mléka Maresi a sednu si k počítači. Nejdříve prolétnu whatsapp, jestli nepíšou naši kluci z Austrálie, potom e-maily.
6:00
Pročítám internet a občas se podělím o největší idiocie z éteru s kamarády a známými, prostě mi to nedá. Čekám na svoji ženu, až vstane, abychom se mohli spolu nasnídat, vařím si další kávu. Když Zdenička vstane, popovídáme si, nasnídáme se a zhruba okolo 7:30 odjíždím z domova.
Díky senzační pražské dopravě musím počítat s minimálně 45–50 minutami, abych se dostal na Prahu 4, kde mě čeká cvičení, na které chodím 2× týdně.
9:00
Přijíždím do Café Imperial, kde si dávám kafe se svým partnerem Lukášem. Probereme, co se stalo a má se stát, a já si dám kolečko po restauracích Café Imperial a Next Door.
10:00
Jak procházím kuchyněmi restaurací, tak nasávám atmosféru a koukám, kde se co děje. Pokud je to zapotřebí, koriguji, nebo spíš nechám korigovat procesy, se kterými nejsem spokojen. Můj šestý smysl mi celkem spolehlivě radí, co se děje jak na lidské, tak provozní úrovni. Sem tam dám „small talk“ se zaměstnanci a našimi šéfkuchaři, děláme spolu už tak dlouho, že si rozumíme prakticky beze slov. Já se jim snažím vytvořit co nejlepší podmínky. Dost řešíme nákupy zboží, nová menu a jejich úpravy.
11:00
Většinou se věnuji různým mediálním aktivitám. Sejdu se se svojí asistentkou, která mi dá stručný přehled toho, co je třeba v následujících dnech udělat a kde být. Máme sice sdílené kalendáře, ale pořád je to tak, že osobní kontakt je nenahraditelný.
12:00
Krátké setkání s naší účetní, která už ví, co bude k obědu na personální kantýně, kde si dávám lehký oběd i já. Je to tradiční jablko sváru ve všech hotelích, kde jsem kdy byl. Lidé, kteří nemají problém si dát kávu ve Starbucks za 140 Kč, očekávají, že kantýna bude za tu směšnou částku, kterou platí, kulinářským climaxem jejich dne. Není to tak, ale vždycky je to normální, solidní jídlo, které odpovídá tomu, na co máme čas a jaké máme zdroje, a říkám si, že když to je dost dobré pro mě, mělo by to stačit každému.
12:30
Sleduji s Lukášem polední servis, zdravím se s hosty, se štamgasty, kteří jsou páteří každé dobré hospody, a prohodím s nimi pár vět o tom, co se děje, kde co jedli a jak si stojíme ve srovnání s konkurencí. Co považuji za nutné korigovat, udělám hned. Protože máme obě restaurace Imperial a Next Door přes ulici, je velice snadné provozovat tuto činnost na obou místech.
14:00
Přesouvám se do naší třetí restaurace Divinis, kde se potkávám s šéfkuchařem Mirem a děje se vlastně totéž co dopoledne. Většinou si dám další kávu, probereme, co je potřeba udělat a doobjednat. Potom sedám do auta a odjíždím domů. Mám před sebou díky pánovi s houbovým jménem další hodinku soukromí ve svém Lexusu 300 ES, během které vyřídím telefony a vše, co se vyřídit dá. Po návratu domů si dám někdy tzv. „dvacet“, prostě si na pár minut zdřímnu.
15:00
Beru psy na dlouhou odpolední procházku. Několikrát v týdnu jdu takto navštívit mámu, která je v pečovateláku kousek od nás, kde je o ni dobře postaráno. Někdy vezmu psa s sebou, je vítaným zpestřením návštěvy.
16:30
Zdenička se vrací domů a trávíme spolu čas různým způsobem. Někdy jdeme ven, jindy si povídáme, probíráme, co děti, běžné domácí odpoledne.
17:00
Pokud jíme doma, uvařím jednoduchou a lehkou večeři. Když máme náladu, jdeme se najíst někam jinam, vždycky je to ale jednoduché a nekomplikované jídlo.
19:00
Rádi si dáme sklenku vína na terase, naším favoritem je šampaňské Louis Roderer. Jen tak v klidu relaxujeme a povídáme si.
20:00
Podíváme se na televizi, když je chuť. Mám totiž čím dál tím méně trpělivosti na to sledovat zprávy. Pokud je počasí v pořádku, tak se posezení na terase nic nevyrovná.
22:00
Chodíme spát brzy, většinou okolo desáté, moc si nepotrpíme na nějaké party, dlouhé vysedávání. Samozřejmě občas někam zajdeme, ale není to příliš často. Jeden z nás vezme psy na poslední vyvenčení dne a jdeme spát.
O novince 30 minut:
Chcete vařit doma, ale netrávit u plotny věčnost? 30 minut – to je limit, který se stal hlavním kritériem nové kuchařky Zdeňka Pohlreicha. Žádné dlouhé vyváření, jen svižné recepty, které zvládnete od přípravy po servírovaní do půlhodiny, aniž byste měli pocit, že jste se odbyli. Výběr receptů zastupuje všechny kategorie – polévky, sendviče, rychlé úpravy mas, těstoviny, gnocchi, asijské nudle a rýži, instantní nudle, saláty, ryby, bezmasá jídla a poskrovnu sladké. Tato kuchařka vám nabídne sadu domácích jídel, které zvládnete dříve, než by vám dorazila objednaná pizza z take-away.
Napsat komentář