Pojďme si hrát ven je krabice plná her. Je to dárek od generace dětí, které trávily hodiny běháním venku, trháním triček, otloukáním loktů, šplháním, házením žabek, hrou na babu, na policajty a zloděje, na krvavé koleno i na spoustu dalších. Vzpomeňte si na více než 50 her a naučte je své děti.
Hraní a skotačení venku je něco, co je dnešní generaci dětí často neznámé. A když už ven vyrazí, potřebují k tomu různé sportovní pomůcky či náčiní. S krabicí her Pojďme si hrát ven mohou ale zjistit, že spoustu legrace si před domem nebo v parku užijí, i když s sebou nemají vůbec nic.
Krabička, obsahující více než padesát her, vznikla jako dárek. Dárek od rumunských autorů, kteří své dětství prožili v 80. a 90. letech minulého století. S klíčem na krku a sušenkou v kapse strávili hodiny a hodiny venku, většinou v nejbližším parku. Házeli žabky do kachňáku, hráli na babu, skákali panáka, šplhali po stromech, metali hvězdy. A domů se vraceli s natlučenými nosy, odřenými koleny, potrhanými tričky a šťastní.
Jejich krabice Pojďme si hrát ven nemá být rozhodně apelem nebo pokáráním dnešních dětí, že svůj volný čas tráví špatně. Chtějí spíš poskytnout návod, že se lze vyřádit i jinak, než lovením pokémonů nebo krvelačnou bitvou na displeji telefonu. Soubor jednoduchých her se může také stát originálním dárkem a nostalgickou vzpomínkou pro dospělé, kteří byli dětmi ve stejné době jako autoři.
V elegantní krabičce (s vtipným potiskem paneláku) najdete 55 karet s návodem na hry, které se hrály v 80. a 90. letech ve střední a východní Evropě. Ale mnoho z nich znají po celém světě. Každá karta obsahuje popis a pravidla hry, a také humorný důvod, proč jsme ji vlastně hrávali.
Sama autorka článku vyrůstala od roku 1983 v Praze na Jižním městě, takže u probírání her až skoro s dojetím zavzpomínala, jaké boje sváděla při skákání gumy či hře na krvavé koleno. Kolik bot pošlapala při šlapané, kolik kuliček trefila do důlku a jak trénovala mušku na vybíjenou. A jaké „nebezpečné“ a krásné dětství to bylo.
Se souborem Pojďme si hrát ven můžete také podobně zavzpomínat a pak všechny ty báječné a snadné kratochvíle předat svým dětem. Třeba je naučí kamarády a opět se dočkáme křiku a dětského smíchu před domem.
Helena Herynková
Poděkování za fotografie hrajících si dětí patří Veronice Černucké a dalším maminkám (a dětem) z Oseku.
Napsat komentář