Dabing a načítání knih má u nás dlouholetou a velkou tradici. Naši herci odjakživa milovali takovou práci v rozhlase a posluchači zase rádi propadají jejich vyprávění. Jak to však vypadá, když se nahrává celá knížka? Kdo vybere to, co se nahraje a taky kolik to stojí? Zeptali jsme se pro vás zástupců Témbr audioknihy.
Prehistorii audioknih známe snad všichni už odmala, od rodičů a prarodičů: je to předčítání ? Takže by se zdálo, že audioknihy jsou hlavně pro ty, kteří ještě neumějí číst, anebo číst nemohou. Právě pro ně vznikla v roce 1932 v USA první audiokniha – díky programu pomoci nevidomým. U nás dlouho audioknihy suplovaly velmi oblíbené rozhlasové hry, dramatizace a pohádky. Přibližně o devadesát let později je knížka nahraná zvukově parťákem spousty hodně dobře vidomých: v autě na dlouhých cestách nebo v kolonách, v uších běžců v parku, v počítačích nás, kteří zavařujeme ve velkém a chceme nějakou milou společnost. Slyšíte jednotlivé postavy, vnímáte zvuky ulice, přírody, zvířat.
Vaše první vyšla teprve před třemi lety. Co vás k tomu vedlo?
Antonín Kočí: V předchozích letech jsme (Euromedia Group, pozn. redakce) poskytovali práva k vydání audioknih specializovaným vydavatelům. Ale sledovali jsme vývoj, a jakmile jsme viděli, že audioknižní trh prudce roste, řekli jsme si, že stojí za to, abychom na něm byli také. Ale základním předpokladem k tomu, abychom uspěli, je najít člověka, který audioknihy té nejvyšší kvality umí připravit. A tím člověkem je Kateřina Višinská.
Kolik času zabere výroba jedné audioknihy od samého začátku, tedy od výběru titulu?
Kateřina Višinská: To je velmi různé. Záleží na tom, zda text již vyšel knižně, nebo zda vydáváme souběžně knihu a audioknihu. Pokud už text vyšel, může to trvat i několik měsíců, můžeme si počkat na nejideálnější herecké obsazení, režiséra, zvukaře atd. Pokud ale vydáváme audioknihu společně s knihou, je to velká produkční výzva. O titulu víme sice několik měsíců dopředu, ale samotný text se od redaktora do studia nedostane dříve než dva měsíce před vydáním audioknihy. Pak je potřeba zmobilizovat kreativní tým a jednat velmi rychle.
Kolik profesí se na výrobě audioknihy vystřídá?
KV: Na úplném začátku stojí odpovědný redaktor, nebo řekněme dramaturg, který vybírá, co se bude do audioknižní podoby převádět. Tento jeho výběr přebírá produkční a spouští kolečko realizace. Aby se text mohl vydat jako audiokniha, je třeba zakoupit práva. Do hry tak vstupuje skaut, jednající se zahraničními agenturami, případně kolegové z licencí, kteří jednají s českými autory či překladateli. Když jsou práva zakoupena, je třeba získat text od redaktora, který je odpovědný za knižní vydání, a grafické podklady od grafika. Paralelně s touto administrativní činností (do které v poslední fázi zahrneme ještě účetní oddělení) se rozbíhá proces samotné realizace. Vybereme ideálního režiséra, který navrhne tvůrčí tým, s nímž chce na audioknize pracovat (herec, zvukař, hudební skladatel). Když je audiokniha před vydáním, je třeba ji poslechnout a vychytat případné mouchy. Tento poslech dělá vedle režiséra ještě zvukový korektor. Znovu do hry vstupuje grafik, který připraví obal k audioknize, a pak už se hotové dílo posílá do výroby, kde celý proces končí a současně vlastně začíná. Audiokniha je na světě.
Podle čeho se vybírá ten správný titul? Podle počtu prodaných výtisků nebo podle množství postav? Podle žánru?
AK: Některé tituly vydáváme ve formě audioknihy už proto, že je považujeme za nejdůležitější knihy roku, a chceme je čtenářům přinést ve všech podobách – tištěné, e-book, audio. V každém žánru se snažíme hledat, který titul by mohl uspět právě v audiopodobě. Ale jsou segmenty, kde čtenáři dávají audioverzím větší přednost – to jsou třeba tzv. „self-help“ nebo některé „spotřební“ žánry, kam patří například thrillery.
Nahráváte knihy ve svém vlastním studiu?
KV: Máme celou řadu spolupracujících studií. Chceme docílit velké diverzity přístupů a každé studio pracuje trochu jinak. Jediné, na co klademe obrovský důraz, je profesionalita a kvalita, kterou si pečlivě hlídáme.
V některých audionahrávkách je hlas jeden, v jiných je více herců. Kdo určí podobu hlasovou, zvukovou? Hudbu, efekty a podobně?
KV: O celkové aranži rozhoduje režisér. U některých projektů je to ale dialog režiséra s odpovědnou produkční osobou, čili v Témbru se mnou. Počet hlasů je v řadě případů – především u velkých zahraničích bestsellerů – limitovaný také ze strany zahraniční agentury.
Je kniha před natočením upravena po stránce textové?
KV: To je velmi individuální a záleží na přístupu konkrétního režiséra. V zásadě chceme, aby byla kniha do audio podoby převedena jedna ku jedné, ale v řadě knih je třeba drobné změny, nebo úpravy provést. Úpravy vycházejí z podstaty mluveného slova, kdy čtení potichu s sebou nese jiná pravidla, než čtení nahlas.
Stalo se vám třeba, že by za vámi přišel sám herec a přinesl si knihu, kterou by chtěl číst podobně, jako herci nosí v hlavě postavu, kterou touží hrát?
KV: Osobně mám spíše zkušenost s režijními ambicemi. Často se mi stává, že za mnou přijde režisér s vysněnou knihou, ale u herců jsem se tím ještě nesetkala.
Jaká je podle vás budoucnost audioknih?
KV: Všechna dostupná data ukazují, že velká. Prodeje rostou, vznikají nová audioknižní vydavatelství, nebo velká knižní nakladatelství zakládají vlastní audio značky. Myslím, že obliba mluveného slova – ať už audioknih, nebo tolik populárních podcastů – raketově vzrůstá. Jsme rádi, že jsme toho jako Témbr součástí.
Na který titul jste prozatím nejpyšnější a kterou knihu toužíte nejvíc vydat jako CD?
KV: Těch titulů je určitě víc. Někdy se to zkrátka sejde a vznikne výjimečná věc. Osobně se mezi mé oblíbence řadí Chyba od Marka Šindelky (rež. Petr Gojda), velký úspěch slaví titul ŠLACHTA Třicet let pod přísahou i díky skvělé interpretaci Davida Prachaře. Pokud jde o naše touhy, či plány – máme jich mnoho. Nechte se překvapit ?
AK: Jsem moc rád, že jsme vydali v audiopodobě Malého prince. Ten sice existuje už v několika verzích, ale my jsme v loňském roce vydali knižně (Pikola, pozn. redakce) zcela nový překlad od jednoho z nejlepších francouzštinářů, doc. Jiřího Pelána – a ten zaslouženě za tuto knihu získal ocenění Zlatá stuha. Nyní se ujali interpretace manželé Vojtěch a Tatiana Dykovi. Věřím, že si teď tuto nesmrtelnou knihu zamilují další čtenáři.
Děkujeme za rozhovor a doufáme, že se díky vám potkáme ještě se spoustou krásných příběhů.
Napsat komentář