Vždycky jsem tvrdil, že pokud by měl člověk zkejsnout někde na pustém ostrově, měl by s sebou mít pořádnou fantasy ságu. Jednak to trvá pár let, než kolem propluje nějaká ta loď, a jednak jsou většinou jednotlivé knihy dost masivní i na rozbití kokosových ořechů a umlácení žraloka. A skoro nekonečná zásoba papíru se taky hodí.
Momentálně nejpopulárnější je samozřejmě Píseň ledu a ohně od George R. R. Martina, ale ta je zaprvé nedokončená a zadruhé jde kvalitou po třetím díle dolů. Navíc nedá dohromady ani pět tisíc stran, slabota. Zkuste Roberta Jordana a jeho Kolo času. Dokonalý předěl mezi klasickou tolkienovštinou a realistickou řezanicí jako od Martina. Patnáct knih, navíc dokončených navzdory smrti autora další hvězdou žánru – Brandonem Sandersonem (jeho Archiv bouřné záře také vřele doporučujeme, zatím jsou u nás k dostání tři díly hezky po tisícovce stran a se skvělým vizuálem od legendárního výtvarníka Michaela Whelana). Navíc Kolo času teď točí i v Praze Amazon, takže budete připravený, až po tom příští rok začnou všichni šílet.
Pokud chcete z nějakého důvodu něco kratšího, tak samozřejmě dám ruku do ohně za Tada Williamse a jeho Trůn z dračích kostí – důstojné vyprávění, které se rozjíždí pozvolna, ale na konci ve vás zůstane jeden z celosvětově nejmilovanějších příběhů fantasy, smutek z rozloučení s postavami, které se vám staly přáteli, a vzpomínka na jeden z nejkrásnějších (a nejdrsnějších) vymyšlených světů vůbec. A zjistíte, kde se Martin inspiroval.
Mimochodem, jsou to kámoši a Tad si z něj občas dělá srandu, že pokud by potřeboval píchnout s dokončením nějaké té nejmenované série, tak prosím, Tad už to párkrát zvládl a rád poradí…
Ještě kratší?
No tak teda třeba samostatný román Králové Wyldu, kde se hrdinská fantasy prolíná s autorovým obdivem ke klasickému hard rocku (na jeho webovkách najdete doporučený soundtrack a je to parádní zážitek). Nebo Joe Abercrombie a jeho Půl krále a Půl světa – dravá a vtipná fantasy od člověka, kterej dobře ví, že každý plán se pokazí a pak ještě navíc po…e.
Boris Hokr aka Galadriel. Originální portrét od výborného komiksového kreslíře, ilustrátora a animátora Dana Černého (Češi, Kejda, Jelita, pravidelně přispívá do Pevnosti a Čtyřlístku). Totožnost autora vprostřed si můžete domyslet.
Jinak bych situaci využil k něčemu, co jsem naposledy praktikoval o letních prázdninách na gymplu. Vezměte si nějakého oblíbeného spisovatele a dejte si ho KOMPLET. Osobně jsem to dělal se Stephenem Kingem (dneska bratru nějakých sedmdesát knih na trhu včetně Svědectví o epidemii chřipky, která vyhubí devadesát osm procent lidstva, to chcete), Terrym Pratchettem (i v době apokalypsy je dobré se smát), Davidem Gemmellem (patos v prvotřídním podání) nebo Josefem Škvoreckým (skvělé romány a ještě lepší eseje o čemkoliv od jazzu přes detektivku až po politiku). Samozřejmě, neplatí to pro P. K. Dicka. Ten chlap byl génius a třeba Muže z vysokého zámku nebo Temný obraz by měl znát každý, ale číst ho déle jak tři dny v kuse vám hrozně pomíchá vnímání reality… Tak toho s mírou.
A nakonec… nedávno znovu vyšel asi nejlepší román české literatury vůbec – Kámen a bolest od Karla Schulze. Kniha, která vás donutí milovat Itálii, načíst si Michelangelovu poezii (protože vše, co se rodí, spěje k smrti) a procítit si každý úder dlátem a každou slzu nejslavnějšího sochaře všech dob. Je to hutný, krásný román s někdy až delirickými scénami. Zážitek, na jaký se nezapomíná a návštěva Sieny, Říma a pochopitelně Florencie už nikdy nebude jako dřív. Mimochodem, Kámen a bolest čtený ve Florencii je pochopitelně super zážitek, ale třeba ve fantasy podobně dobře fungují Lvi z Al-Rassanu od Gavriela Guy Kaye v Alcázaru v Seville… To abyste věděli, kam vyrazit, až se otevřou hranice a situace se uklidní. Pokud chcete něco ryze domácího, tak Bloudění od Durycha. Konkrétně popis popravy sedmadvaceti českých pánů je sice dost drastický, ale taky je to nádherná ukázka toho, proč byla ve třicátých a čtyřicátých letech naše literatura na vrcholu. Tohle už dneska prostě nikdo neumí… (číst to na Staromáku nemusíte, vhodných památek máme naštěstí v Čechách dost a dost).
Boris Hokr
Boris Hokr je publicista a šéfredaktor sci-fi a fantasy edice Laser. Coby externí redaktor spolupracoval s několika dalšími nakladateli (komiksovým vydavatelstvím Crew, Epochou). Jako publicista se dlouhodobě věnuje především fantastice. Přispívá do periodik jako Tvar, Host či Deník N, na internetové portály iliteratura.cz či Aktuálně.cz. Od roku 2015 je zástupcem šéfredaktora časopisu Pevnost. Jako editor se podílel na antologiích domácí fantastiky Ve stínu říše, Ve stínu apokalypsy a Ve stínu magie. Vystudoval Pedagogickou fakultu Jihočeské univerzity, obor učitelství pro střední školy se specializací český jazyk a dějepis. Žije blaze v Praze. Foto Richard Klíčník.
