Dalo by se říct, že v poslední době jezdíme s rodinou na nenáročné dovolené. Může za to dvouletá Ája, které se všechno přizpůsobuje. Miluje létání. Na letišti si strašně ráda lehá na zem v místech, kudy prochází davy lidí. Baví ji, že ji musí obcházet. V letadle nadšeně skáče po sedačkách a krade cestujícím papírové podhlavníky, do kterých smrká, přestože nemá co vysmrkávat. Když už si musí sednout, tak jedině na sklápěcí jídelní stolek. Ani během sebedelšího letu neusne. Pokud se snažím její spontánní divokost jakkoli usměrnit a vychovávat ji, hází hlavou ze strany na stranu a vlastními copy se nadšeně plácá do tváře. V zásadě se s ní nedá domluvit. Částečně taky proto, že nemluví.
Většinou jezdíme někam k moři na široké písčité pláže, kde kyblíkujeme a bábovkujeme a její o jedenáct let starší brácha ji zahrabává a staví pro ni bunkry. Už dlouho kvůli vražedné kombinaci množství práce a rodičovských povinností nestíhám sportovat. Běhám prakticky jen tehdy, když se snažím odněkud nepozorovaně utéct, aby Ája neviděla, že odcházím. Posledně s námi jel k moři děda, a když se osmělil Áju hlídat, sprintovali jsme s manželkou z pláže tak rychle, že jsem si brutálně natáhl svaly na stehnech i zadku. Před vlastním dítětem ale člověk stejně neuteče. I když odjedu na jednu ze svých pravidelných několikadenních cest do Vysokých Tater, kde si užívám samoty a chodím po horách, pořád budu na Áju myslet. Třeba si představím, že jednou bude nabušenou cvičitelkou aerobiku a ponese mi přes Priečne sedlo batoh. Narodila se mi ve čtyřiceti, takže se mi ten sen možná splní, až mi potáhne na šedesát…
Přiznám se, že na letošní léto se sice těším, ale taky se ho trochu bojím. Protože Ája vytrvale odmítá chodit na nočník a tlačí do plínek, což zarytě tají, čeká nás pokus o vyměšovací bezplínkovou kultivaci. Už jsem to kdysi zažil u Hynka, takže se obávám, že budu narážet na její hromádky na těch nejzákeřnějších místech. Všem, kteří si mohou užívat luxusu dovolené bez hoven, přeju krásné léto! A těm ostatním pevné nervy. 🙂
1) Kde si nejvíc odpočinu?
U bicích ve své divadelní pracovně. Nasadím si sluchátka, mlátím do bubnů a během dvou minut mám v hlavě úplně vygumováno.
2) Bez koho/čeho se na dovolené neobejdu?
Potřebuju mít možnost jen tak čučet. Koukat na lidi nebo na přírodu a nemluvit. Rád pozoruju svět. A nejradši lidi v plavkách. To má zároveň příjemně dráždivý i komický potenciál.
3) Co mi nesmí chybět v cestovním kufru?
Dětské piškotíky, dudel a spousta různých ovocných tyčinek. Jediné, čím zaručeně uspokojím svou emocionálně pronikavou dceru, je ucpání pusiny jídlem nebo silikonem.
4) Na kterou dovolenou nikdy nezapomenu?
Havaj. Tam bylo fakt krásně. Permanentně propocení jsme chodili pralesem a mezi sopkami. Za šest týdnů jsem zhubl sedm kilo.
5) Místo na světě, kde to mám opravdu rád?
Nejlíp je mi doma. Miluju Prahu. A nově jsem se zamiloval do Jizerských hor.
6) Doprava po silnici, vzduchem nebo po vodě?
Nemám rád žádné přesuny. Vždycky jsem nervózní. Nejvíc mi vyhovuje chodit pěšky.
7) Jak prožívám návraty z dovolené?
Vždycky jsem v euforii, že už se můžu vrátit do práce. Bez psaní bych se zcvoknul.
Rozhovor s Patrikem Hartlem, magazín Page, červen 2019
Napsat komentář