Faye se provdala za velmi bohatého muže z dobré rodiny. Má perfektní bydlení, dokonalé dítě a naprosto bezchybné manželství. Jsou pro sebe jako stvoření. Jen do té doby, než jí Jack oznámí, že má smůlu a přijde o všechno. Jak se s tímhle vyrovnat? Má brečet a prosit o možnost návratu nebo se užírat někde v koutku? Lepší bude vyřídit si s ním účty – všechny. Jack totiž zapomíná, že ona ví všechno. A je rozhodnutá toho patřičně využít. Navíc to není poprvé, kdy čelila nelehké situaci. Jak to provede? A opravdu bude schopná Jacka potrestat za všechno, co jí provedl?
Zlatá klec je tak trochu psychologický román, tak trochu thriller. Camila Läckberg je výbornou autorkou temných a propracovaných severských krimi. Tohle je trochu jiný šálek kávy. Velmi chutné, řekla bych. Vytvořila postavu, jež je směsicí protikladů a ukazuje ji v celé své syrovosti. Nebojí se projevů vášně, nenávisti i tak trochu slepé lásky. Autorka se také vyznačuje náznaky, jemností a určitou „úctou“. Není z těch, kteří rádi a do detailů popisují mrtvoly a samotné kriminální činy. Zabývá se spíš psychologickou stránkou věci. Tady někdy až lascivní popisy žádostivosti a touze po sexu ji staví do jiného světla. Jako by chtěla ukázat, že i „křehké“ ženy mají temnější stránky a rozbíjí zbytečnou cudnost a shovívavost, kterou bývají opředené.
Dalo by se říct, že jde hlavně o téma feminismu – všechny ženy by se měly spojit a společně si vydobýt spravedlnost a úctu od všech ničemných mužů. Ale ústřední linkou, která splétá minulost s budoucností, je jednoznačně pomsta. Se vší krutostí a hrou bez pravidel. Kniha má slibný začátek – naznačené tajemství. Sem tam vyskočí křivka překvapení. Jinak je děj vcelku předvídatelný. I tak se ale čte skvěle, protože Camila Läckberg psát jednoduše umí.
Myslím, že zápletka je dobře vymyšlená, závěr překvapivý. Nenudila jsem se. Naopak mě přikovala ke čtení na celý den, protože jsem nemohla přestat. U této autorky jsem zvyklá na silné a dlouhotrvající dojmy, tohle je naprostá smršť. Hlavní postava je všelijaká. Má silné i slabé stránky. Je ctižádostivá, i naivní (fakt jen chvíli). A hlavně nebezpečně chytrá, což mnozí podceňují. I když je spojení žen trochu prvoplánové a místy také trochu naivní (možná by ale v praxi fungovalo, kdo ví), myšlenka je to dobrá a rozhodně ji nepodceňuji. Celý koncept se mi líbí.
Čtivá, ironická, syrová a hlavně pomstychtivá – taková je Zlatá klec. Za mě perfektní čtení, co se čte prakticky samo.
Tereza Bártová
Napsat komentář