Detektivové Krauz a Chosé jsou ve formě a zdánlivě poklidné dny rychle vystřídá další případ. Ten se zdánlivě odvíjí jako pomsta jejich bývalého kolegy za manželčinu nevěru, ale záhy se k němu přidá zmizení několika dívek. Vše je třeba důkladně a řádně vyšetřit, protože není všechno takové, jak na první pohled vypadá a někde musí být spojovací linka.
Další hlavní dějovou linií projíždí tajemná bílá sanitka, která na konci 20. století byla postrachem v celorepublikovém měřítku. A proč? Již od začátku příběhu je naznačeno, že kdo do sanitky nastoupil, až již dobrovolně, či nikoliv, nečeká jej nic dobrého. Na zdánlivě vedlejší koleji je osobní život policistů, jejichž rodiny jsou až na druhém místě za případy. Netradiční prostor má v knize Krauzův parťák Kuky, jemuž umírá matka na rakovinu a spolu se svým bratrem a otcem se snaží mamince na konci jejích dnů posloužit a dopřejí jí paliativní domácí péči. Ač jde opravdu o malou část příběhu, která je pro hlavní linii příběhu nepodstatná a v knížce zabere jen pár stránek, garantuji vám, že je to nejsilnější část knihy. Nezastírám, že jsem si i poplakala.
Dominik Dán je na Slovensku nejprodávanějším autorem současnosti. Čtivost knih Dominika Dána je dána osobní zkušeností s vyšetřováním zločinů a dokonalou znalostí podsvětí. Příběhy z čtenářům důvěrně známého prostředí mají spád, odehrávají se v době, kterou si všichni stále ještě pamatujeme, a není těžké se vcítit do kůže kriminalistů. Osobně se mi líbí, že se Dán nesnaží svézt na vlně temných severských detektivek s podivínskými vyšetřovateli a nejúchylnějšími a nejmorbidnějšími typy zločinů, jaké si lze jen představit, ale má svou vlastní cestu a té se drží.
Dosud jsem od Dána přečetla všechny jeho knihy, které v Čechách vyšly a tato patří bezesporu k těm nejlepším.
Lucie Bednářová
Napsat komentář