Joona Linna si žije vcelku nudný život. Je to divné? Možná. Řeknete si, že si to po šesti dílech docela zaslouží. Ale pak se stane několik zdánlivě nesouvisejících trestných činů a nadělení je na světě. Během vyšetřování vraždy vykradače hrobů se najde lebka Joonovy manželky. Může to být jen nevhodná náhoda, ale co když ne? Podivných vražd přibývá, a i když jsou na různých místech po Evropě, vypadá to, že se schyluje k nejhoršímu.
Nikdo mu nevěří, musí být paranoidní, ale i tak přistupuje na krizový scénář a snaží se ochránit své nejbližší. Lazar totiž možná opravdu vstal z mrtvých. A pokud je to pravda, pak nikdo není v bezpečí. Saga Bauerová mu nevěří. Sama to přece vyřešila. Není možné, aby to bylo jinak. Jenomže věci se začínají dávat do pohybu, mrtvých přibývá. A ačkoliv je krvavých stop stále víc, ta hlavní jim uniká. Co se stane, jestli je to on? Koho stihnou zachránit? A kolik nevinných obětí vezme s sebou, než ho někdo dokáže zastavit? A pak je tu ještě jedna možnost. Co když ho nikdo zastavit nedokáže?
Lars Kepler je osvědčeným autorským duem, které nás knihu od knihy přesvědčuje o tom, že umí napsat napínavou a místy děsivou detektivku. U Lazara se dá říct, že děsivost zdaleka převyšuje detektivní stránku. I když v knize analýzy nechybí. Nápor napětí je dost velký a od začátku jedete na vlně strachu z přibývajících mrtvol, které nezadržitelně probouzejí ty nejhorší noční můry v každém z čtenářů. Jako by se inspirovali u Quentina Tarantina, jen v tom chybí vtip a nadsázka. Z detektivní linie se stává doslova hustý thriller, který se sice čte sám, ale dojmy z něj nemusí být zrovna pozitivní.
Autoři tentokrát trochu pootočili zápletku. Hned na začátku tedy víte, proti komu hlavní hrdinové stojí. Jde o hon na „zlobivého kluka“, důležitá jsou však především hluboká zákoutí všech duší. Jako vždy je padouch děsivý, brnká na nervy a je absolutně okleštěný o emoce. Jeho postupy jsou v podstatě geniální a třeba byste mu i zatleskali. Protože jak už to bývá zvykem, hrdinové dělají chyby. A v mnoha případech přímo fatální.
Joona i Saga tentokrát čelí naprostému šílenství. Kdo jim fandí, tentokrát bude muset hodně držet pěsti a výsledek rozhodně není zaručený. Každý případ nese svou daň, ale tohle přece jen překračuje všechny myslitelné hranice. Jejich noření se do svých nejtemnějších myšlenek je však obohacením celkového obrázku, který Kepler během šesti předchozích dílů předestřel. Na druhou stranu se trochu ztrácí pod brutální jízdou, která se rozjede po několika stránkách a zastaví se až na konci.
Celkově jde o zdařilý příběh, dokáže přikovat čtenáře ke knize. Musím ale přiznat, že může i dokonale odradit. Občasné absurdity se dají odpustit, můžete je najít v mnoha jiných příbězích, prostě si říkáte, jasně, tohle opravdu není možné. Co je ale trochu přes čáru, je míra násilí. Vždycky si říkám, kam na to autoři chodí a jak moc je děsivé, když někdo něco takového vymyslí a hodí na papír. V případě Lazara teče červená víceméně na všech 507 stranách. A převažuje hlavně strach, než touha zjišťovat a pátrat. Vidět tohle v televizi, pak si myslím, že jde o slušný horor typu Masakr motorovou pilou. A to fakt moc nepřeháním.
Čistě osobně musím říct, že jsem Lazara zhltla jako malinu, i když jsem místy musela vstřebávat hrůzu a často jsem si říkala, že už to číst nechci. Ale chytili mě a dost možná chytí i vás. Napětí mě bavilo, prostě rostl adrenalin a musela jsem vědět, jak to nakonec dopadne. Vystavené to mají pěkně, zkusili se vrátit a dodat všemu víc gradace, propracovat hlouběji fakta a dostat z postav co nejvíc. Ať už to byl motiv, napětí, děs nebo utrpení. Všechno to tam je.
Pokud jste četli všechny předchozí díly, je Lazar povinností. Záleží jen na tom, jak na vás bude působit. Byla by určitě škoda Joonu a Sagu opustit, potřebují podporu (a já jim držela pěsti celou dobu). A aby toho nebylo málo, nejspíš se dočkáme dalšího dílu. Tak že by ten šťastný konec přišel třeba příště?
Tereza Bártová
Napsat komentář