Sabina a Běla jsou dvojčata, jedna duše ve dvou tělech, Běluna a Sába, Běsa. Vyrůstají jen s matkou, otec o něm až tak moc nejeví zájem, až do chvíle, kdy pozve dcery na Silvestra do hor. Sabina se za ním skutečně vypraví – a právě tato událost odstartuje kolotoč událostí, které končí až za událostmi v Malince. A právě zde narážíme na první problém, který Běsa má – na rozdíl od Malinky pokrývá mnohem delší časový úsek, jednotlivým etapám proto není věnováno příliš mnoho prostoru, což děj činí poněkud roztříštěným. Běla a Sabina se naopak na začátku profilují zcela jinak než v dalším textu, což je trochu zmatečné.
V ¨české vesnici na Ukrajině žije se svou rodinou Vitalij v bezútěšných poměrech. Za prací cestuje s otcem do Čech, hrdý na své české kořeny. A zde jeho život protne Běsa. Kapitoly o Vitalijovi jsou méně početné a v příběhu působí trochu násilně, navíc. Kvůli roztříštěnosti vyprávění navíc chybí možnost k postavám přilnout nebo je alespoň lépe poznat. Stejně jako v Malince, ani zde nejsou postavy prototypem sympaťáků. Výjimku tvoří snad jen Malka, která se vrací jako okrajová postava a chová se úplně jinak, než když byla hlavní hrdinkou.
Ústředním tématem se zdá být odcizenost způsobená drogami, kterým obě sestry propadají a jen jedna nachází cestu ven – jejich matka se nemůže vyrovnat se ztrátou jedné dcery a druhá dcera tedy naopak ztrácí matku.
Běsa je nicméně, stejně jako Malinka, velmi čtivá a poměrně slušně napsaná, až na poněkud rušivé střídání vyprávěcích osob. Největší benefit pak na čtenáře čeká na samém konci v podobě ručně psaného epilogu. Ten je nejemotivnější a nejpropracovanější, až si člověk říká, že mohl být klidně delší.
Ač se to z recenze zdá, Běsa rozhodně není zbytečná a nepovedená kniha, jen možná přišla příliš brzy po Malince a není tudíž úplně dotažená k dokonalosti. Nicméně pokud vám v hlavě zůstaly po dočtení Malinky otázky, Běsa je pravděpodobně odpoví. A nezbývá než doufat, že Dita Táborská bude v psaní pokračovat.
Autorka: Alžběta Široká
Hodnocení:
Napsat komentář