Huldar se po ne příliš úspěšném zakončení posledního případu stáhl téměř na samé dno policejní práce a dostává jen bezvýznamné úkoly. Od střílení v dětském domově se s Freyjou prakticky neviděli a tak uvítá příležitost s ní prodiskutovat oznámení ředitele školy o výskytu papíru ukrytého v časové kapsli, kterou měli slavnostně otevřít po deseti letech. Ač si to Freyja nechce přiznat, jeho přítomnost a možnost na něčem zase pracovat ji vlévá život do žil. Bohužel se přichomýtne nejen k tomu a začíná si jednotlivé střípky postupně spojovat dohromady v hrůzný a zničující obraz.
Volné pokračování knihy DNA ze série s hlavními postavami vyšetřovatele Huldara a psycholožky Freyji je stejně syrové a temné. I v Černé díře je patrný autorčin rukopis, kdy hlavní linku narušuje na první pohled nesouvisejícími postavami a příběhy, které jsou v závěru velice důležité a dotvoří celistvost. Temnost příběhu doplňuje i mrazivé prostředí, přímý styl vyprávění a postavy hlavních protagonistů, kteří se perou s vlastní m životem a emocemi. Vztahu Huldara a Freyji nechává autorka dostatečný prostor, ne na úkor detektivnímu vyšetřování. Je tak vidět jak jejich aktuální naladění a vzájemný vztah ovlivňuje samotný případ a naopak.
Přestože je Freija dětská psycholožka, v tomto románu se se samotným dítětem nesetká, ale studuje starý dopis a konfrontuje jeho pisatele až v dospělém věku. Je tak zajímavé pozorovat postupné odhalování toho, co vedlo k tomu, že někdo takový dopis s výčtem budoucích obětí napsal. Je jasné, že dětská duše je citlivá a týrání, zneužívání nebo zrada mohou zanechat trvalou škodu.
Yrsa Sigurdardóttir není českému čtenáři neznámá. Kdo ji nezaznamenal z dřívějších knih, tomu by neměla uniknout právě s touto sérií. Černá díra nečekaně překonává první díl DNA. Chladné ostrovní prostředí doplněné o kriminální případy, které se točí kolem spolupráce s dětským domovem a psychology je svým způsobem ojedinělé. Práce s týranými dětmi, dětskými svědky a oběťmi bývá nejtěžší. Autorka velice zajímavě propojuje toto znepokojující a nešťastné prostředí s klasickým vyšetřováním. Do hlavní role však nepostavila dokonalé a bezchybné postavy, ale vyšetřovatele, který šlápnul pěkně vedle a teď se mu to nedaří napravit. Ať už v pracovní tak soukromé sféře. Huldar a Freija si čtenáře získají právě tím, že do dokonalosti mají daleko, ale svou práci berou zodpovědně a snaží se prostě něco dělat.
Autoka: Kristýna Pekárková
Hodnocení:
Napsat komentář