Při čtení Murakamiho sbírky se mi nejednou připletlo do mysli srovnání s knihou mého druhého veleoblíbence, Stephena Kinga. Jeho text O psaní má však přeci jen jinou ambici a cílové čtenářstvo. Zatímco Kingovu knihu lze více vnímat jako sadu doporučení a rad pro začínající spisovatele, Spisovatel jako povolání představuje hlubší ponor do mysli a duše člověka, který píše (a psaním se živí). Ne snad, že by i Murakami nenabídl jisté indicie, jak na to, přesto vypráví zejména o sobě a o svém vztahu ke psaní, umění, o svých vlastních zkušenostech a názorech. Mohou inspirovat, ale těžko mohou být přenositelné a fungovat jako „tipy a triky“, jako kuchařka literátů.
Když do rukou vezmeme jeho knihu právě s vědomím, že bude představovat především a jen Murakamiho samotného, bude se spokojenost s textem zvyšovat. Murakami naštěstí nevykračuje po povrchu, dokáže se kapitolu za kapitolou odkrýt, představit nám své vlastní vnímání toho, co jej na psaní těší, co naopak přináší chvíle strádání. Jak se popasovat s literárními anketami a cenami, nebo kterak se rozhodnout, z jaké perspektivy odvyprávět svůj příběh. Poměrně strohé a jasně uchopené postřehy k vlastním postupům se mísí s květnatějšími myšlenkovými pochody, které mnohdy přesahují literaturu a psaní jako takové. A ačkoliv, jak už zde zaznělo, jde o exkurzi do Murakamiho nitra, kladu si otázku, zda by knize neprospěl koncept rozhovoru. Spisovatel jako povolání by si tak mohl zachovat osobní charakter, ale v případě kvalitního tazatele (v našem kontextu je pro tento formát ideální například Karel Hvížďala) by byl častěji konfrontován s tím, co říká. Text by mohl jít ještě o poznání více do hloubky a mohl mít dost možná i smysluplnější řazení (to na novince Spisovatel jako povolání považuji za vůbec největší slabinu).
Jako plus i mínus lze vnímat fakt, že po dočtení toho sice o Murakamim budeme vědět více, přesto zůstává ještě dost tajemství a otázek, které bychom svému oblíbenému autorovi chtěli položit.
Hodnocení: 75%
Autor: Lukáš Gregor
Napsat komentář