Sedm dní pokrývá sedm příběhů týkajících se více či méně známých sfér uměleckého života. Čtenář má tak možnost seznámit se s podrobným průběhem aukcí a nahlédnout do světa, ve kterém se točí částky v řádech statisíců. V kapitole Seminář se naopak podívá na druhý konec „výrobního procesu“ – mezi studenty, z nichž se umělci teprve rodí. S uměním bezprostředně souvisí také ocenění nebo kritiky, ne jen bohémský život a barvy na plátně.
Sarah Thorntonová vystudovala dějiny umění a sociologii a živí se novinařinou. Všechny tři tyto své aspekty využila při psaní knihy Sedmi dní ve světě umění. Samozřejmě je o umění, ale zároveň působí jako sociologická studie lidí, kteří se pohybují v uměleckých kruzích (a je jedno, zda jsou to kritici, sběratelé, licitátoři, kritici nebo přímo umělci samotní). Text je psaný jako reportáž, takže dává čtenáři možnost skutečně nahlédnout pod pokličku, na místa, kam by se třeba sám nedostal. Postřehy jednotlivých aktérů situace a prostředí jen přibližují.
Sedm dní ve světě umění není beletrie, ale ani odborná učebnice. Stojí někde na pomezí a čte se skoro sama, právě díky strhujícímu reportážnímu stylu zkušené novinářky. Místo neohrožených rytířů a krásných dam v nesnázích jsou hlavními hrdiny skuteční lidé, kteří své práci rozumí a umí předat své zkušenosti dál. Možná že vás nebude bavit propočítávat výhodnost jednotlivých položek v aukci, ale třeba vás zaujme inspirativní pojetí semináře na kalifornském Institutu umění. Třeba pro vás není hemžení na veletrhu, může vás ale zaujmout proces tvoření v ateliéru. Anebo velkolepost bienále v Benátkách. Pokud vás alespoň trochu fascinují umělecké kruhy, patrně si zde najdete to svoje.
Kniha Sarah Thorntonové postihuje bohémství uměleckého světa, ale i jeho materiální stránku. Inspiruje, ale zároveň poučuje a informuje. Ukazuje, jak je to se vkusem a tvořivostí a zároveň i to, že politika má k umění možná blíž, než byste čekali.
Hodnocení: 80 %
Autorka: Alžběta Široká
Napsat komentář