Jezero ani nedosáhne na dvou stou stranu, přesto bude tížit vaši knihovní polici více než dost. Útlá románová novinka z pera české autorky Bellové, známé například skrze její tituly Mrtvý muž, Sentimentální román nebo Celý den se nic nestane, předkládá až dystopický obraz světa – krutého svým odcizením a prázdnotou.
Inspirací se autorce údajně staly fotografie největších ekologických katastrof. Kupříkladu ty, které dokumentují proměnu Aralského jezera, jež do roku 2003 ztratilo 80 % objemu, dvě třetiny rozlohy, 22 metrů nadmořské výšky a slanost vody se zvýšila šestkrát až dvanáctkrát. Břehy postupně postoupily o 150 kilometrů a nechaly za sebou 45 tisíc kilometrů čtverečních vyschlého prašného dna a slaných bažin. Až apokalyptický obraz dokreslují trčící vraky rozpadajících se lodí.
Bellová vypráví o (nějakém) takovém jezeře. A o místě, které jako by ztrácelo dotek se šancí na přežití. Ústřední postava mladíka Namiho prochází nejen touto zdevastovanou krajinou, ale obdobně vytracený je i jeho způsob života. V dětství ztrácí rodiče, poté i „babku“, starou paní, která odevzdaně přijímá jezero a smrt, vlastně dost možná s jakousi úlevou, že konečně bude konec trápení. Nami se sice dokáže i zamilovat, nicméně na lásku není vhodná doba a ani prostor. Máloco zde má vlastně jakoukoliv naději na nádech – vždyť i vzduch se sám sebou dusí.
Inu, Jezero představuje řádnou dávku deprese, která může, jenže ani nemusí vést ke katarzi. Bellová nám zrovna mnoho blyštivých střípků naděje nepostaví do cesty, což de facto může na jedné straně posilovat intenzitu čtení, na straně druhé nás od knihy vzdalovat. Její strohost ve vyjadřování i zmíněná bezvýchodnost zkrátka je natolik tíživá, že se nám s Jezerem nebude chtít potkávat.
S postupem času, když se otřepeme, nám však může Jezero přijít jako magnet. Styl a kladení událostí od Bellové nelze vnímat jako kalkul, spíše zobecnitelnou (až abstraktní) výpověď o všudypřítomné možnosti uvíznout v osidlech smutku a neštěstí. A je jen na nás, zda se odhodláme od takového pomyslného jezera odejít, nebo do něj vkročit a nechat se jím pohltit.
Hodnocení: 80 %
Autor: Lukáš Gregor
Napsat komentář