Pravda, hned v úvodním odstavci recenze prozradit postoj k probírané knize, si koleduje o políček, nicméně i de Vigan nám v první kapitole předloží vyústění, k němuž celé její vyprávění bude následně směřovat. A ani v nejmenším nás to neochudí o pocit napětí, který postupem času graduje a graduje. Autorka prozradí, že se „zapletla“ s tajemnou ženou jménem L. a že tento vztah bude pro ni samotnou osudový. A jak lze ze slov nasáklých bolavou zkušeností rozpoznat, výpověď Delphine de Vigan nebude na kolize a krize skoupá.
V románu Podle skutečného příběhu autorka rozehrává střet pravdy a fikce. Vypráví sama o sobě, o svém psaní, o svých úspěších (nečekaných a v mnohém ve svém důsledku pak i nežádoucích), stejně jako o krizi psaní, až fyzické nechuti, která podlamuje kolena a rozechvívá tělo. Otevírá polemiku nad tím, zda si zaslouží skutečnost adaptovat do literatury, zda pak stále ještě skutečností zůstává, nebo ji autorův styl protlačí přes filtr, který věrně realitu ze své podstaty literárního vyprávění nemůže ani zachytit. Samo o sobě by toto jako téma románu vystačilo, mohlo provokovat, třeba tím, že bychom nedokázali dostatečně jasně prohlédnout, zda jde o postoj a zkušenosti samotné de Vigan, nebo zda jí takové téma pouze slouží k literární hře, jež může čtenáře zaujmout (dokonce bavit) a stále nesla i v druhém plánu hodnotu, ideální pro diskuze literárních publicistů. Jenže de Vigan přilévá oleje do ohně – do hry nechá vstoupit tajemnou L., ženu, která se podezřele snadno sžije se světem ústřední hrdinky. Jako by z filmů Davida Lynche přichází odnikud a je všudypřítomná – a bez jasné motivace vyžaduje, aby Delphine potlačila tvůrčí krizi a napsala nový román. Co nejlepší. I za cenu, že by jej L. musela napsat sama…
Vzít do rukou knihu Podle skutečného příběhu znamená vyhranit si několik hodin na nepřerušované čtení. Aniž by kniha postrádala kvality, tak typické pro výběr edice Světová knihovna Odeonu, představuje náramně čtivé literární setkání. Napomáhá tomu pochopitelně i osobní přístup samotné autorky (a nejde jen o ich-formu), ale také až hitchcockovsky pečlivé budování napětí, které se obejde bez šoků, zato vás neustále drží v pozoru.
Jestliže jste doposud o Delphine de Vigan neslyšeli, přichází ideální příležitost.
Hodnocení: 95 %
Autor: Lukáš Gregor
Napsat komentář