Příběh pomsty posté, přesto jinak!

Brünhilda Blumová to neměla v životě lehké. Od narození byla v dětském domově a ve třech letech ji adoptovali Hagen a Herta Blumovi, majitelé pohřebního ústavu. Jejich výchova nebyla procházkou růžovým sadem, z malé holčičky se měla stát nástupkyně. Brünhilda měla být poslední nadějí na zachování rodinné firmy, která pro oba znamenala víc než cokoliv jiného. Od mala byla zapojena do procesu práce v pohřebním ústavu, neměla kamarády, oba rodiče postrádali cit, neexistovalo objetí, vlídné slovo, láska. Jen práce s nebožtíky. Malé, bezbranné děvčátko se uzavřelo před světem, jen v tichosti trpělo a vykonávalo, co se po ní chtělo.

Až jako dospělá žena se rozhodla pro vzdor směrem k adoptivním rodičům. Po svém a adekvátně své práci. A v tu chvíli jí osud přihrál do cesty kriminalistu Marka. Člověka, který rozzářil její šedivý život a vnesl do něj vše, co postrádala. Lásku, cit, náklonnost, děti. Vše ale změní tragédie a Brünhildě se zhroutí celý svět. Následný poslech děsivé nahrávky z diktafonu jejího muže roztočí kolotoč událostí, které se dějí jen v těch nejtemnějších snech a při kterých hlavní hrdince chtě nechtě budete držet palce. 

Přítelkyně smrti se těžko recenzuje. Četl jsem již nějaké recenze a myslím, že nastínily víc, než bylo nutné. Kniha má totiž tak spletitý děj, že se bojíte, abyste nic neprozradili a nepřipravili čtenáře o velmi intenzivní zážitek. Přítelkyně smrti není knihou pro každého. Už jen tím, že se odehrává v pohřebním ústavu a popisuje věci, které si mnozí z nás ani nedokážou představit. A stejně tak i v případě věcí, které následují v honu za pomstou. Je to tvrdé, nekompromisní, drsné, brutální. Ale stejně se to skvěle čte a nedokážete se odtrhnout.

Ke konci jsem už pomalu nedýchal a při šokujícím a nečekaném zvratu mi bušilo srdce jako o závod.

Autorem knihy je Bernhard Aichner, spisovatel a fotograf žijící v Innsbrucku. Píše romány a rozhlasové i divadelní hry a za svá díla obdržel mnoho literárních cen. Dokonce kvůli rešerším k této knize pracoval půl roku jako pomocná síla v pohřebním ústavu. Klobouk dolů.

Mě jeho kniha dostala. Nejvíce mi stylem připomínala Vraní dívku a myslím, že by si zasloužila stejnou pozornost, jako toto dnes již pověstné dílo.         

Hodnocení: 90 %

Autor: Petr Šašek