Díky bonusům, které publikuje J. K. Rowlingová na Pottermore, máme možnost proniknout hlouběji do světa kouzel, které uchvátilo čtenáře v knihách s Harrym Potterem. Tady je jedenáct nových informací, které se v původní sérii nikdy neobjevily, některé byly pouze naznačeny.
1. Na světě existuje 11 kouzelnických škol
Na světě existuje 11 kouzelnických škol, všechny jsou registrovány u Mezinárodního sdružení čarodějů. Kromě Bradavic k nim patří brazilská škola kouzel Castelobruxo (je ukryta v deštném pralese, studenti nosí zářivě zelené hábity a jsou zvlášť pokročilí v bylinkářství a magizoologii, mezi slavné absolventy patří odborník na lektvary Libacius Brutnák, autor Přípravy lektvarů pro pokročilé), prastará japonská škola Mahoutokuro (stojí na vrcholu vulkanického ostrova Minami Iwo Jima, studenti nosí očarované hábity, které mění barvu podle jejich znalostí, škola se pyšní mimořádnými akademickými výsledky a má i vynikající famfrpálovou reputaci), africká kouzelnická škola Uagadou (sídlí v Měsíčních horách, absolventi jsou mimořádně zběhlí v astronomii, alchymii a přeměňování, kouzla často sesílají bez hůlky, oznámení o přijetí do školy přináší snový posel), Krásnohůlská akademie magie (leží v Pyrenejích, dechberoucí budova školy byla částečně financována alchymistickým zlatem, protože Nicolas a Perenella Flamelovi se tu seznámili, s Bradavicemi soupeří o počet výher v Turnaji tří kouzelnických škol – Krásnohůlky 62 výher a Bradavice 63), Kruvalský institut (nachází se daleko na severu Evropy, vyniká na poli soubojů a veškerých forem bojové magie, bývalým studentem, který poškodil pověst Kruvalu nejvíce, je Gellert Grindelwald), americká škola kouzel Ilvermorny a další.
2. Kde se vzal Bradavický expres?
Bradavický expres byl zvolen jako doprava studentů do Bradavic na podnět ministra kouzel Ottalina Gambola, který byl velmi fascinován mudlovskými vynálezy. S jistotou se neví, odkud přesně Bradavický expres pochází. Na Ministerstu kouzel však existují záznamy s detailními informacemi k tajné operaci, která zahrnovala 167 paměťových kouzel a vůbec největší hromadné zastírací kouzlo provedené v Británii. Ráno po události se v Prasinkách objevila šarlatová parní lokomotiva a několik zmatených mudlovských pracovníků drah dole v Crewe mělo po zbytek roku divný pocit, že něco důležitého založili neznámo kam.
3. Děravý kotel je nejstarším hostincem v Londýně
Děravý kotel na Charing Cross Road je nejstarším hostincem v Londýně, byl tu dokonce dřív než zmíněná ulice. Jeho skutečná adresa je Příčná ulice 1 a předpokládá se, že byl postaven na začátku 16. století. Založen byl více než 2 století před platností mezinárodního zákona o utajení kouzelnického světa před mudly, Děravý kotel byl tedy zpočátku mudlům viditelný. I když byl hostinec oblíbeným místem setkávání kouzelníků a čarodějek, mudlové byli vítanými hosty. Když vešel v platnost zákon o utajení, Děravému kotli byl udělen zvláštní status. Měl pokračovat ve své existenci jako bezpečný přístav a útočiště pro kouzelníky a čarodějky v hlavním městě. I když musel být zabezpečen mnoha utajovacími kouzly, ministr kouzel Ulick Gamp respektoval Děravý kotel jako místo, kde mohou kouzelníci a čarodějky trochu upustit páru. Také souhlasil s tím, aby byl hostinský zodpovědný za průchod do Příčné ulice na zadním dvorku. Na počest Gampova patronátu nad hostincem, připravil hostinský novou značku piva – Gamp’s Old Gregarious, která chutnala tak odporně, že není znám nikdo, kdo by byl schopný dopít pintu. Největší výzvě čelil Děravý kotel na konci 19. století, kdy stál v cestě nově vznikající Charing Cross Road. Byla provedena řada paměťových kouzel (někteří dokonce tvrdí, že byla použita i kletba Imperius na bandu městských mudlovských architektů, toto tvrzení však nebylo nikdy potvrzeno) a Děravý kotel byl v nových stavebních plánech mimo nebezpečí.
4. Studenty do Bradavic vybírá Brk přijetí a Kniha vpuštění
V zamčené bradavické věži, kam nikdy nevstoupil žádný student, leží prastará kniha, které se lidské ruce nedotkly od té doby, co ji sem po dokončení hradu umístili čtyři zakladatelé školy. Kromě knihy zde stojí malý stříbrný kalamář a v něm dlouhý brk. Toto je Brk přijetí a Kniha vpuštění, představují jedinou možnost, jak může být student vybrán pro studium na Škole čar a kouzel v Bradavicích. Rozhodnutí Knihy a Brku je neměnné a do školy nikdy nenastoupilo žádné dítě, jehož jméno by nejprve nebylo napsáno na zažloutlé stránky knihy. V tom okamžiku, kdy dítě prokáže první známky magie, Brk vyletí z kalamáře a pokusí se zapsat jeho jméno na stránky Knihy. Brk je podle všeho mírnější než Kniha. Brku stačí jen pouhý závan magie, avšak Kniha se často zaklapne čeká na dramatičtější projev kouzelnických schopností. Proto se v okamžiku narození Nevilla Longbottoma Kniha navzdory rozhodnutí Brku rázně zaklapla. Kniha ho přijala jako opravdového kouzelníka až v jeho v osmi letech, kdy přežil pád, který ho měl zabít. Citlivost Brku spojená s nesmiřitelnou přísností Knihy ještě nikdy neudělaly chybu.
5. Azkaban původně nebyl vězením
Azkaban vznikl už v 15. století, nikoliv však jako vězení. Ostrov v Severním moři, na kterém je pevnost postavena, se nikdy neobjevil na žádné mapě, mudlovské či kouzelnické. Pevnost byla domovem méně známého čaroděje, který si říkal Ekrizdis. Praktikoval tu nejtemnější magii. Sám uprostřed moře lákal, mučil a zabíjel mudlovské námořníky. Až ve chvíli, kdy zemřel a jeho kouzla s ním, se Ministerstvo kouzel dozvědělo, že takový ostrov vůbec existuje. Ti, kteří vše později vyšetřovali, odmítli mluvit o tom, co našli uvnitř. Neméně děsivé bylo i to, že se celý ostrov hemžil mozkomory. Pevnost byla na dlouhou dobu opuštěna a nadále v ní přebývaly tyto strašidelné stvůry. Poté, co byl schválen mezinárodní zákon o utajení kouzel, si Ministerstvo uvědomilo, že drobná kouzelnická vězení rozesetá po celé zemi představují bezpečnostní riziko, protože hromadné snahy o útěk často způsobovaly nepřiměřený hluk, podezřelé světelné záblesky a pachy. A tak vznikla myšlenka vybudování speciální věznice, která by se nacházela na nějakém vzdáleném místě. Vážně se začalo plánovat ve chvíli, kdy se ministrem kouzel stal Damocles Rowle. I přes odpor mnoha kouzelníků prosadil Azkaban jako hlavní vězení a z mozkomorů udělal stráže. Mozkomorové zůstali v Azkabanu až do příchodu Kingsleyho Pastorka, během jeho úřadování na postu ministra kouzel byli konečně vyhnáni. Stále se sice pevnost používá jako vězení, ale stráží ho bystrozorové, kteří sem pravidelně přijíždějí z pevniny.
6. Moudrý klobouk se prý nikdy nemýlí, alespoň on to tvrdí
Slavný Moudrý klobouk z Bradavic poukazuje na svůj původ v písni, kterou zpívá na začátku každého školního roku. Legenda praví, že klobouk kdysi patřil jednomu ze čtyř zakladatelů Bradavic – Godricu Nebelvírovi – a že ho všichni společně očarovali, aby byl schopen rozřazovat studenty do kolejí podle zadání každého z nich. Moudrý klobouk je jedním z nejchytřejších magických předmětů, se kterým se většina kouzelníků a čarodějek kdy potká. Má důvtip čtyř zakladatelů, umí mluvit (skrze vypáranou díru blízko krempy), je zkušeným nitrozpytcem a ví, jak se dostat do hlavy svého nositele, rozluštit jeho schopnosti a nálady. Moudrý klobouk je notoricky známý tím, že odmítá uznat, že by kdy při rozřazování udělal chybu.
7. Mistrovství světa ve famfrpálu je noční můrou pro hostitelskou zemi
Podle oficiálního průvodce Mistrovství světa ve famfrpálu – který vydalo Mezinárodní sdružení kouzelnických famfrpálových výborů (MSKFV) a je k dostání ve všech renomovaných kouzelnických knihkupectvích za cenu 30 galeonů, což se mnohým zdá jako dost přehnaná částka – se turnaj konal každé 4 roky od roku 1473. Stejně jako spousta dalších věcí týkajících se nejvýznamnějšího kouzelnického sportu, i toto datum je některými zpochybňováno. Během 15. a 16. století totiž soutěžily pouze týmy z Evropy a až v 17. století se do soutěže zapojila také družstva z ostatních kontinentů. Pravidla famfrpálu, která popisují použití magie na hřišti i mimo něj, mají dnes 19 svazků a obsahují i takové zákazy jako „na stadionu nesmí být přítomen žádný drak, a to za žádný okolností včetně případů, kdy by měl zastávat roli týmového maskota, trenéra nebo ohřívače šálků“ a „modifikace jakékoliv části těla rozhodčího, ať už úmyslná či nechtěná, vyústí v doživotní zákaz dalších turnajů a provinilci hrozí dokonce i vězení.“ Zdroj hádek, bezpečností riziko pro všechny zúčastněné a častý cíl demonstrací a protestů, Mistrovství světa ve famfrpálu je vzrušující sportovní událost i logistická noční můra hostitelské země.
8. Rod Ollivanderů přišel do Británie s Římany
Rodina Ollivanderů je už po generace spojována s hůlkovou magií. Říká se, že jejich jméno znamená „ten, kdo vlastní olivovou hůlku“, což naznačuje, že předci Ollivanderů přijeli do Británie ze Středozemí. Sám pan Ollivander věří, že přišli do země s Římany a začali zde prodávat hůlky britským čarodějům (jejich původní hůlky byly nedokonalé a nespolehlivé). Pan Ollivander je pravděpodobně nejlepším výrobcem hůlek na světě a mnoho cizinců cestuje do Londýna, aby si u něj jednu pořídilo. V rodinném podniku vyrůstal a už jako mladík prokazoval velký talent. Měl ambici vylepšit jak hůlkové dřevo, tak jeho jádro. Dlouho byl posedlý ideálem dokonalé hůlky. Než Ollivanderové založili rodinný podnik, kouzelníci používali celou řadu rozličných jader. Často se stávalo, že magickou substanci do hůlky přinesl sám zákazník, neboť si k ní vytvořil pouto, nebo ji zdědil po svých předcích (jak bylo naznačeno např. u hůlky Fleur Delacourové). Pan Ollivander však trval na tom, že nejlepší hůlky nemohou být vyráběny tímto způsobem. Podle něj je nejvhodnějším jádrem silná magická substance – pečlivě uzavřená ve vybraném dřevu, které je se substancí v rovnováze. Výsledná hůlka si pak sama vybere kouzelníka, se kterým nejvíce souzní, nikdy naopak. Ačkoliv se tento postup zpočátku setkával s odporem, brzy se ukázalo, že Ollivanderovy hůlky jsou mnohonásobně lepší než cokoliv, co tu bylo předtím.
9. Rod Potterů nebyl až do narození Harryho nijak výjimečný
Rod Potterů je velice starý, ale až do narození Harryho se nikdy nestal součástí historie. Potter není neobvyklé mudlovské příjmení a rodina kvůli tomu nikdy nebyla součástí tzv. „posvátné osmadvacítky“ (seznam čistokrevných rodin). Kouzelnický rod Potterů se objevil během 12. století, kdy Linfred ze Stinchcombe dostal přezdívku „Potterer“. Linfred byl vágní a roztržitý chlapík, kterého mudlové považovali za léčitele. Nikdo z nich samozřejmě netušil, že jeho zázračné léky na neštovice byly ve skutečnosti magické. Díky své reputaci byl nenápadně schopen pokračovat v sérii experimentů, které položily základy rodovému bohatství. Historici mu připisují řadu receptur, které vedly k výrobě lektvarů používaných do dneška. Díky prodeji svých lektvarů zdědilo jeho sedm dětí poměrně pěknou hromádku zlata. Linfredův nejstarší syn, Hardwin, si vzal za manželku překrásnou čarodějku jménem Iolanthe Peverell, která pocházela z Godrikova dolu. Byla vnučkou Ignotuse Peverella. Kvůli absenci mužských dědiců zdědila jako nejstarší dcera neviditelný plášť. Bylo rodinnou tradicí udržet existenci pláště v utajení a její nový manžel to respektoval. Od té doby plášť dědilo prvorozené dítě v každé generaci. Potterovi se později ženili se sousedy a občas i s mudly, po několik generací žili v západní Anglii a každý přispíval do rodinné kasy poctivou prací. Občas zajížděli Potterovi i do Londýna, dva členové rodiny dokonce zasedali v Čarostolci: Ralston Potter (byl velkým zastáncem utajení magie a odpůrcem války s mudly) a Henry Potter (pro přátele Harry, byl přímým potomkem Hardwina a Iolanthy). Henryho syn, Fleamont Potter, zněkolikanásobil rodinný majetek díky vynálezu lektvaru na vlasy. Svoji firmu pak prodal za slušné peníze, když se rozhodl odejít do důchodu. Ale ani takové množství zlata nekompenzovalo fakt, že on a jeho žena Euphemie neměli děti. Skoro vzdali veškeré naděje na potomka, když Euphemie zjistila, že je těhotná. Později porodila syna, kterého pojmenovali James. Fleamont a Euphemie žili dost dlouho na to, aby se dočkali manželství Jamese a Lily Evansové, ale neměli tu čest potkat svého vnuka Harryho. Zemřeli na dračí neštovice jen pár dní po sobě. James Potter zdědil po otci neviditelný plášť.
10. Rod Malfoyů měl vždycky špatnou pověst
Stejně jako mnoho dalších praotců vznešených anglických rodin, i kouzelník Armand Malfoy dorazil do Británie s Vilémem Dobyvatelem. Armand poskytoval králi magické služby a za odměnu dostal kus půdy v hrabství Wiltshire, která byla odebrána místním vazalům. Jeho potomci zde žili celá staletí. Prohnaný předek rodiny Malfoyů měl mnoho vlastností, které se táhly po generace a do dneška odlišují tuto rodinu od ostatních. Malfoyovi měli vždy špatnou pověst. Byli mazaní, nadbíhali mocným a bohatým. Navzdory hájení čisté krve a víry v nadřazenost čarodějů nad mudly, nebyli proti integraci s mudlovskou komunitou ve chvílích, kdy se jim to hodilo. Až do schválení zákona o utajení kouzelnické komunity v roce 1692 byla rodina součástí mudlovských urozených kruhů. Ačkoliv to následující generace vehementně popíraly, existují důkazy o tom, že první Lucius Malfoy byl dokonce neúspěšným uchazečem o ruku královny Alžběty I. Ve chvíli, kdy vešel v platnost status utajení, Malfoyové přestali se všemi pletkami s mudly. Nepodařilo se jim však proniknout do nových mocenských kruhů, které v kouzelnické komunitě vznikly kolem Ministerstva kouzel. Najednou obrátili o 180 stupňů, hlasitě podporovali status utajení a popírali jakékoliv předešlé spojení s mudly. Značné bohatství, kterým disponovali, jim zajistilo vliv na Ministerstvu, ačkoliv žádný člen rodiny se nikdy nechtěl stát samotným Ministrem kouzel. Říkalo se, že Malfoyovi jsou ti, které nikdy nepřistihnete na místě činu, ale jejich otisky budou všude kolem. Malfoyovic předstírané opovržení mudly a také kouzelníky bez patřičného bohatství a moci je přirozeně vedlo k víře v čistou krev. Od přechodu kouzelníků do utajení se žádný Malfoy neoženil s mudlou či kouzelníkem z čistě mudlovské rodiny.
11. O Tajemné komnatě vědělo víc lidí, než si myslíte
Podzemní tajemnou komnatu vybudoval Salazar Zmijozel bez vědomí ostatních zakladatelů Bradavic. Komnata byla po mnohá staletí považována za mýtus, ačkoli fakt, že zvěsti o ní přežily tak dlouho, svědčí o tom, že Zmijozel o její existenci veřejně hovořil a ostatní mu věřili, popř. dokonce někomu dovolil do ní vstoupit. Možná původně zamýšlel vytvořit místnost, v níž by své studenty učil magii, kterou by ostatní zakladatelé neschvalovali (hádky vypukly už kolem otázky, zda vyučovat černou magii). Nicméně je jasné, že výzdoba komnaty odrážela přehnanou Zmijozelovu představu o jeho důležitosti ve škole. Žádný další zakladatel po sobě nezanechal obří podobiznu vytesanou z kamene nebo emblém znázorňující vlastní schopnosti a moc (hadi, kteří zdobí vstup do komnaty jsou odkazem na Zmijozelův hadí jazyk). Jisté však je, že v době, kdy byl Zmijozel nucen na nátlak ostatních zakladatelů odejít ze školy, se rozhodl, že bude komnata sloužit jako útočiště monstra, které bude moci ovládat pouze on, popř. jeho potomci – baziliška. Kromě toho, do komnaty může vstoupit pouze hadí jazyk, což udrží stranou ostatní zakladatele i zaměstnance školy. Existují jasné důkazy o tom, že byla komnata otevřena více než jedenkrát mezi smrtí Salazara Zmijozela a příchodem Toma Raddla ve 20. století. V době zbudování byla komnata přístupná skrze ukryté padací dveře a sérii magických tunelů. Když se sle v 18. století začal modernizovat odpadní systém v Bradavicích (jeden z mála případů, kdy se kouzelníci inspirovali u mudlů), vstup do komnaty byl ohrožen, neboť se nacházel na místě nově navržené koupelny. V té době však studoval v Bradavicích Zmijozelův přímý potomek Corvinus Gaunt (předek Toma Raddla), což vysvětluje, proč zůstaly dveře chráněné a přístupné pro ty, kteří o nich věděli, navzdory nově zbudované koupelně. Zvěsti, že v hlubinách hradu žije monstrum, také přetrvaly po staletí. Hlavně díky šeptandě, kterou podporovali ti, kteří ho slyšeli a uměli s ním mluvit. Rodina Gauntů prostě nemohla odolat takovému chvástání. Avšak nikdo jiný nemohl slyšet baziliška, jak se pohybuje za zdmi a podlahami v potrubí, a tak jim většina stejně nevěřila… dokud Raddle nevpustil monstrum do hradu.
Autorky: Olga Zbranek Biernátová, Katka Stupková
Zdroj: Pottermore.com
Napsat komentář