Hra, ať už ji vnímáme jako ohýbání reality (historické nebo aktuální), nebo jako formu nezávazné mezilidské komunikace, udává tón nejnovějšímu románu indického rodáka Salmana Rushdieho. Ten jej otevírá pohledem do daleké minulosti, do dvanáctého století, kdy se do andaluzského filozofa Ibn Rušdeho zamiluje džinka Dunjá. Coby ne-lidská bytost má hned několik vlastností, které naopak Rušdovi scházejí, mimochodem i neutuchající sexuální náruživost. S ní se filozof vypořádává po svém – začne vyprávět příběhy a „odklánět“ pozornost Dunjy jiným směrem. A stejně jako v Pohádkách tisíce a jedné noci, ani zde nebudeme mít nouzi o všelijaké magické momenty, vstupující do reálných situací.
Rushdie vrší jeden motiv na druhý, splétá pavučinu, která nelapí jen některé z postav, ale zejména pak čtenáře. Nepochybně bude třeba být na jeho spřádání pastí připravený… tedy spíše takové nepředvídatelné hře být otevřený. Sám jsem v jistých chvílích zůstal osamocen, zdálo se mi, jako by si postavy žily bez potřeby se mnou, čtenářem, komunikovat. Rushdieho v mnohém tradičně postmoderní stavba románu předpokládá alespoň elementární znalost historie (literatury) a orientace ve filozofii a (ano, také!) komiksech se bude jen a jen hodit. Ne snad, že byste si jeho nový román nemohli dostatečně užít jako jeden z dalších velkých soubojů o místo Lásky v našem světě, přesto schopnost dohledat a vnímat i další vrstvy vyprávění váš čtenářský zážitek posílí.
Proč bych však zůstal v porovnání s některými recenzenty přeci jen méně nadšený, to je jakési nenaladění na humor Salmana Rushdieho. Tam, kde se někteří bavili, já pokus o vtip ani nevyčetl. Kniha je to zkrátka značně specifická, vzhledem k význačnosti autora – a i faktu, že přichází s románem po dlouhé odmlce – by ale byla škoda se po Dvou rocích, osmi měsících a osmadvaceti nocích neohlédnout. Třeba čtení budete muset věnovat více pozornosti, než by si samotná směs zápletek zasloužila, ale i o tom tyhle literární hříčky jsou…
Hodnocení: 80 %
Autor: Lukáš Gregor
Napsat komentář