Mno, tak asi takhle: fanoušci veleúspěšných her prominou, ale pro normální lidi, co používají počítače nejen k hraní, ale i třeba ke skladování několika giga hentai, byl právě Duncan Jones hlavním lákadlem. Tenhle chlápek totiž natočil jedno skvělé scifíčko (Moon), a pak jedno parádní scifíčko (Zdrojový kód) – obojí velmi chytré a osobité filmy. Takže otázka, jak si poradí s naprosto klišoidní fantasy franšízou, jíž je dle proklamací megafanouškem, byla vpravdě kruciální.
A rovnou si odpovězme – jeho WarCraft je parádní… no, biják ne, to tak možná po formální stránce, to nemůžu říct. A paradoxně za to nemůže zdrojový kód všech příběhů o střetech orčí Hordy a Aliance, ze kterého by byl nejeden režisér či scenárista oprávněně jak spadlý z Měsíce. Nebo alespoň ne „hlavně“. Ano, spousta proslovů je pitomoučkých a postavy považují vícerozměrnost charakteru za zvrhlou sexuální praktiku, se kterou rozhodně nechtějí být na veřejnosti spojovány, a „propracovaná“ historie Azerothu donutí kohokoliv, kdo kdy viděl třeba z rychlíku středoškolský Dějepis v kostce, ronit krvavé slzy… o geniálních taktikách typu „zaútoč velkou silou“ kontra geniálnější „zaútoč větší silou“ ani nemluvě. Jenže…
Jenže s tím vším si Jones poradil na jedničku. A přes veškerá omezení dokázal skutečně vzbudit dojem, že hrdinům na obou stranách o něco jde a cítí i něco jiného než krvavé fusekle. Velkou roli v tom mimochodem hrál casting, kde měli megazlatou ruku při zlanaření vikingského Travise Fimmela nebo Bena Fostera, který lepší roli neměl od Symptom Pandorum a svého zfetovaného velemága si vyloženě prožívá. Na druhou stranu pojedli v castingu i vtipnou kaši – mrkněte, kdo hraje královský, mírně pacifistický pár, a pak mrkněte na právě běžící seriál Preacher. Tohle kdyby orci věděli, tak cvrnkaj na své straně portálu kuličky.
Navíc režisér logicky seznal, že WarCraft tady není pro milovníky klubových kin, ale pro fandy hry, takže od začátku pere odkazy, jména, lokace a mírně poupravené zápletky z předlohy… A zachoval co nejvíc z herního designu. K čemuž tedy tré poznámek na okraj. Prvá – udělat zajímavé „své“ trpajzlíky se zdálo po Pánu prstenů nemožné a ejhle, jde to. Druhá – elfové to nevyhráli ve hře a nevyhráli to ani na plátně, jejich ušiska jsou… směšná. Třetí – že to není prča udělat nesměšný warcraftí kostým a zbroj, dokazují dnes a denně stovky nešťastných cosplayerů a cosplayerek: takže Duncane, super práce.
A jedna poznámka jako bonus – jak jsou orci krásně rozložití a masivní a kelnatí a orkyně takové maličké a méně kelnaté, tak se na mysl krade otázka… vy víte jaká. Proces je to jistě zajímavý, a ještě zajímavější, když se na nějakou stranu rovnice dosadí člověk. Ale výsledek je podle vývojářů i filmařů natolik luxusní, že by i Hitler přimhouřil říšské očko nad nějakým tím míšeníčkem rasy. Což je pochopitelně jedna z právě těch blbůstek, kterých je hra plná a který prostě k WarCraftu patří. Ne že bych měl něco třeba proti příběhu ve stylu „jižanská azerothská bílá špína potkává orčí bandu a degenerované plody jejich nesvaté mrzkosti táhnou krajem a kanibalizují Stormwind“, ale to je úzkoprofilovka, která v multikinech nemá co dělat.
Ne, Duncan Jones fakt odvedl skvělou práci. Držel se projektu řadu let a uhrál to nakonec i z hlediska brutality – není to sice v každém políčku, ale pár lahůdek, jako je rozmáčknutá hlavička človíčka, se najde a já za ně říkám díky. Nakonec se však před premiérou stalo něco nedobrého a z filmu prý bylo vyškrtnuto cca 40 minut. A je to znát. Občas prostě koukáte na postavy v místě A a najednou se divíte, proč dostávají přes hubu v místě B.
Narušenou kontinuitu vyprávění pak musí zachraňovat akce. Které je naštěstí dost. A je přehledná a v některých detailech vyloženě výborná – kupříkladu závěrečný fight člověk vs. ork je… vtipný, logický i emotivní. A stejně jako před tím zásadní fight ork vs. ork pracuje se silnými i slabými stránkami jednotlivých soupeřů. Jo a zaskočí i gryfon, který se rve jako hodně naštvaný kocour před kastrací. Tohle žene body hodně nahoru!
A tak je to se vším – každou pitomost a echtfantazárnu směšnou už někdy v osmdesátých letech vyvažuje něco, u čeho si uvědomíte, že tvůrci přesně věděli, co dělali, a že pokud je něco hloupého nebo dětinského ve státě azerothském, je to v téhle brutální řezanici naprosto záměrně. Takže nakonec se jen uchechtnete a bavíte se. Královsky. Dokonce i tehdy, kdy postavy orků začnou vprostřed bitvy přešlapovat přesně stejně jako postavy ve starých počítačových hrách, když jste si potřebovali odskočit na dvakrát odložené rande nebo třikrát přeobložený chlebíček.
A jaký je tedy verdikt? Takovýhle blbostí víc! Za Azeroth, Hordu i Alianci vzhůru k druhému dílu! Jen houšť a větší kapky.
PS: Orci jsou ve filmu buď zelení, nebo hnědošedí a já si nemohl pomoci a vzpomínal na zásadní fígl s lučními koníky těchto dvou barev z klasiky dětského naturalismu Ferda cvičí mraveniště. Takže: který druh orka skáče líp, aha?
Hodnocení: 80 %
Autor: Boris Hokr
Napsat komentář