Když kdesi v Asii vypukne několik krvavých povstání a následně se uzavřou hranice okolních států, nikdo se ještě neděsí. Ale když se jednotlivé země postupně ponoří do naprostého ticha a temnoty, začíná být světu jasné, že je něco špatně. Hodně špatně.
Konec světa můžeme sledovat očima bezejmenného vypravěče, právníka, který si po smrti založil blog, aby se měl kde vypsat ze svých pocitů. Žije v Galícii se svým kocourem Lúculem a má tak trochu vlastní hlavu – což mu nakonec zachrání život. Když se totiž záhadná epidemie začne šířit po celém světě, odmítne opustit svůj domov a odejít do jedné ze státem zřizovaných Bezpečných oblastí. A tak se stává jedním z posledních přeživší apokalypsy, která ulice měst i vesnic zaplnila chodícími mrtvolami.
Apokalypsa Z je hodně klučičí kniha – a to ve všech ohledech. Zaprvé, mezi postavami je téměř nula žen. Zdá se, že jediní, kdo na světě přežili, jsou „tvrdí chlapi“, kteří se nebojí použít surovou sílu a rozbít několika chodícím mrtvolám hlavy. Zadruhé, velmi „klučičí“ je i jazyk, kterým autor ke čtenáři promlouvá. Dočkáme se detailních popisů všemožných technologických zařízení od solárních panelů přes auta až ke zbraním. A stejně chladně a logicky spisovatel Manel Loureiro nakládá i s příběhem. Do detailů popisuje všemožné hrůzy a nechutnosti, ze kterých je možná hlavní aktér vyprávění vyděšený, ale přesto je zaznamenává se všemi podrobnostmi, s chladnou hlavou a jakýmsi odstupem.
Nic z toho však není na škodu. Ten trochu otupělý, odtažitý přístup naopak podtrhuje absurditu toho, co se se světem a lidmi během několika málo dní stalo. A pořád děje. Právě to je jednou z největších předností knihy, která nemá zběsilou zápletku a je jen prvním dílem trilogie, takže věci teprve začínají nabírat na obrátkách. Právě komornost, s jakou je příběh jednoho obyčejného právníka a jeho kocoura vyprávěn, se vám zaryje pod kůži. A způsobí, že budete naslouchat, zda se nějaký zombík právě nešourá k vašim dveřím.
Hodnocení: 80 %
Autorka: Kateřina Stupková
Napsat komentář