Když se do románu začtete, nepřekvapí vás, že se jeho českého uvedení chopil Odeon, a to konkrétně v edici Světové knihovny. Ta sice dává prostor i etablovaným (a v rámci edice průběžně mapovaným) autorům, současně vytahuje na světlo i texty, které literárně či společensky rezonují, byť spíše jen v určitých uzavřených kruzích a mimo lesk mainstreamových médií. Přitom románový debut Američanky s čínskými kořeny má hned několik předpokladů stát se dokonce i hitem. Ústřední kolize se nachází v tragické ztrátě jednoho z potomků a čtenář tak „musí“ procházet různými fázemi vypořádávání se s ní.
Jenže Ng o smrti mladé dívky uvažuje pouze jako jednom z dílků z celé tragédie rodiny. Každá z kapitol se zabývá konkrétní postavou v určité době, přičemž autorka nesleduje události chronologicky a vlastně by se mohlo dodat, že ani nesleduje přímo události. Spíše ji zajímají nuance v každodennosti, které člověka utvářejí nebo se dokonce podílejí na jeho vývoji a změně.
V epicentru všeho stojí mezilidské, zvláště pak ty partnerské, vztahy. Vztahy, na nichž se čas a zkušenosti podepisují, zbavují je lesku, vtahují do všednosti, nebo pokřivují jejich směr k jiným cestám. Hrdinové románu by chtěli hledat a najít sebe sama, podpory od okolí se jim však nedostává, sami mají vlastních sil jen pomálu, předsudky, obavy nebo i zakonzervování v komfortní zóně jim brání v odvaze říct nahlas něco, co je vnitřně rozleptává a škodí jejich vztahům.
Celeste Ng má poměrně úsečný způsob popisu, její síla je v domýšlení pocitů, dovozování některých následků, de facto právě v tom tichu, o němž sama vypráví. A jak ono mlčení sehrává spíše negativní roli v životech postav, tak i ono ticho románu zneklidňuje a z knihy Vše, co jsme si řekli dělá silný zážitek.
Hodnocení: 90 %
Autor: Lukáš Gregor
Napsat komentář