Ačkoliv Kanaďan Denis Villenevue se na poli filmové režie pohybuje od konce devadesátých let, v rámci české distribuce jsme se s ním mohli mimo prostředí filmových festivalů setkat pouze skrze thriller Zmizení. Jestliže už i ten diváky vtáhl do osidel a neměl zrovna moc ochoty je šetřit, počin Sicario: Nájemný vrah odmítá diváka ze svého potemnělého světa vůbec vypustit. Dávno po skončení filmu.
Villeneuvue nepřichází s inovací žánru a dokonce i po filmařské stránce bychom mohli dohledat hned několik inspiračních zdrojů, od kterých se bezpochyby ještě ani ne padesátiletý filmař učil. Úpěnlivá snaha posouvat hranice však často končí křečí a tedy nezdarem. Tomu se Villeneuve vyhýbá. Jako by zcela prioritní byla pro něj ústřední hrdinka, agentka FBI (Emily Blunt), vržena do víru, z něhož se ve finále nestane tornádo, ale naopak velmi, opravdu velmi znepokojivé ticho a bezvětří. Hlavní postavě podřizuje vše. Prakticky ji neopustíme, schází nám valná většina informací, doléhá na nás tíseň, zmatek, únava. A rozhodně se nám nedostává jasného bodu na konci pomyslného tunelu. Naděje na vyřešení/rozhřešení. Sicario totiž ani v nejmenším nenabídne tolik vytouženou tečku – bod, u kterého bychom si mohli říct: skončilo to dobře, špatně, uf, je to za námi… Dusno, v němž divák zůstane, zabraňuje poklidnému nádechu a výdechu. Film zůstává někde uvnitř. A znepokojuje…
Aby všechen ten pocit (a zmar) vůbec vznikl, zvolil režisér koncept, který se opírá o až dokumentaristicky formální postupy. Subjektivizace kamery, která nemusí prvoplánově ukazovat to, co přesně hrdinka vidí, přesto je s ní pevně spjata. Hudební kompozice (naprosto mimořádná!), která více než hudbu připomíná přidušený tlukot srdce, klaustrofobický pocit v tísnivém prostoru bez dostatku vzduchu, ruchy, které deformuje náš strach. Prostředí ani v nejmenším nenabídne záchytný bod, místo, kde bychom mohli chtít na chvíli být. I byt, v níž hlavní hrdinka přespává, nepůsobí útulně.
Právě z těchto všech (a mohli bychom najít další) důvodů je Sicario vynikajícím kouskem filmařiny. Bohužel té, která reflektuje skutečnost, o to mrazivější ve výsledku film je.
Film na Blu-Ray disku obsahuje hned několik středometrážních dokumentů o natáčení a konceptu filmu. Věřte, že po zhlédnutí Sicaria na ně náladu mít nebudete, ale časem jim dejte šanci. Nevybočují sice z dobrého standardu, maličko rozšíří představu, jak se takové dílo připravovalo a realizovalo. A disk obsahuje i hudbu k filmu.
Hodnocení: 95 %
Autor: Lukáš Gregor
Napsat komentář