Čtyři ztracené duše v pustině

Dva páry, Hrafn s Vigdís a Egil s Annou, se vydávají na společný výlet do nehostinných planin středního Islandu. Moc se sem nehodí, nejsou zrovna zkušení turisté a vypadají tak trochu jako zástupci zlaté mládeže. S luxusním autem, napůl v alkoholickém a jointovém opojení působí spíš, jako by se tu ocitli omylem. Nebo jako by se jim už v životě nedostávalo nových zážitků a oni by pro nové šli třeba přes mrtvoly. Když tu padne mlha, ozve se rána a začíná příběh, který jim změní život.

Nabourané auto nelze v pustině opravit, a tak skupinka vezme dočasně zavděk útočištěm v domě, který ostatně byl na druhé straně oné srážky. Jejich hostiteli se stanou podivný němý stařík a jeho o nic méně podivnější a o nic více starší společnice. Z jejich statku, kde však nejsou žádná hospodářská zvířata a kde lišky doslova dávají dobrou noc, se všichni čtyři společně (i jednotlivě) snaží dostat pryč, zpět do civilizace. Podaří se jim uniknout ze strašidelného místa, kde se místní bojí v noci vycházet? A podaří se jim uniknout vlastním vzpomínkám a myšlenkám, které se právě v okolním pustoprázdnu tak silně derou na povrch?

Knihu Planina předchází avízo o skvělém propojení thrilleru a společenských témat. Z mého pohledu nabývaly zpočátku spáry mezi těmito dvěma odlišnými žánry až propastných hlubin, které mě vytrhávaly ze čtení. Sotva jsem se začala bát, vrátil se děj k jedné z postav. Sotva jsem se ponořila do hlubin jedné ze čtyř problémů plných duší, padla na planině tma, zvedl se vítr… Po čtvrtině knihy naštěstí zapadla všechna kolečka na svá místa a dynamika románu se konečně rozjela v tom správném rytmu, který vás přiková ke stránkám. Předěly mezi hororem a utrpením lidského života přestaly mít ostré hrany, ba dokonce se zdálo, že mezí vším je náhle jakási spojitost. Na konci mi bylo až líto, že je to všechno tak náhle pryč.

Ačkoliv může mít zpočátku čtenář dojem, že si Steinar Bragi ukousl až moc velké sousto, že je snad hamižný, když se nespokojí s jediným žánrem a vybere si rovnou dva jako dominantní, na konci knihy musí tento experiment ocenit. Tato nesourodost, která se však v závěru paradoxně prokáže jako harmonie, je velmi přitažlivým prvkem. Kniha tak může cílit na širokou čtenářskou skupinu, protože nabízí hororové historky, psychologické rozbory, spoustu alkoholu a dalších drog i trochu drsnější příběhy o lásce, jednoduše vše, co se na rozlehlou planinu vejde. Něco pro sebe si v Planině najdete určitě i vy!

Hodnocení: 75 %

Autorka: Barbora Švarcová

Sdílet

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *