Nevím, jak vy, ale já jako žena jsem si vždycky přála dostat se mužskému protějšku do hlavy, vědět, o čem přemýšlí a sní. A splnilo se mi to. Jenže už si nejsem tak jistá, jestli se mi ta zvědavost vyplatila…
Zápletka zdánlivě jednoduchá. Potkají se a přeskočí mezi nimi jiskra. Okouzlí ho, chce ji vidět znovu, ale bojí se, jestli ona zvládne jeho nejskrytější pudy. Je jiná, odlišná od všech, které doposud poznal, a přesto ho to k ní táhne. Nemůže ji dostat z hlavy, vidí ji všude kolem sebe, dostává se mu pod kůži, a proto se rozhodne jednat. Ale něco skrývá. Ona to tuší, a požaduje proto naprostou důvěru a otevřenost. Změní jeho život i vnímání světa. Najednou není sám, na všechno jsou dva…
Christianův život je navenek uspořádaný, má pod kontrolou vše, ale své podvědomí řídit nedokáže – tok vířících vzpomínek a hlavně city. Jeho mottem je „vlastnit“, je zvyklý, že mu všechno patří, nezná odpor. Ona je klidný element tlumící jeho neustále se opakující sny „hrůzy“, s ní se vyhýbá samotě, v níž propadá ozvěnám nejtajemnějších zákoutí své mysli. Zažívá s ní svá romantická „poprvé“ – a nedělá to jen proto, aby se jí zalíbil. Líbí se mu její paličatost, ale chce ji zkrotit. Všemi způsoby. I těmi společností nejtabuizovanějšími…
Kniha Grey se tváří jako pokračování Padesáti odstínu „čehokoli“, avšak z vlastní zkušenosti můžu potvrdit, že aniž byste znali předchozí kontext, je kniha jako taková naprosto nezávislá a díky tomu, že vás autorka tahá za nitky jako kočku, která chce najít konec rozmotaného klubíčka, se čte jedním dechem. Po prvních pár stránkách jsem se přenesla přes hranice skepticismu a oprostila se od předsudků způsobených mediální pozorností kolem celé trilogie. Čím dál čtete, tím více poznáváte, co je hlavní příčinou Greyových libůstek. A možná i pochopíte…
Hodnocení: 80 %
Autorka: Helena Pražáková
Napsat komentář