Animační studio Pixar od svého zrodu udávalo tón melodie počítačové 3D animace. Významným způsobem vstoupilo do technologického vývoje, například svým RenderManem, především však už od kraťasu Luxo Jr. ukazovalo, že odvěké principy klasické animace lze velmi funkčně přenést i do 3D. No a jakmile přišla premiéra prvního dílu Příběhu hraček, bylo jasné, že Pixar kromě technologie a animace zvládá i mistrně vyprávět.
Sledovat následující dění u Pixarů na sebe váže nejeden epochální úspěch. Ačkoliv se produkce počítačových 3D animáků do distribuce dostávala ve větších a větších doušcích, kalifornské studio, založené Stevem Jobsem, si neustále drželo co do kvality primát. Bohužel přišlo i na slabší chvilky. Zatímco Auta lze ještě považovat za takovou nasládlou nostalgii pro kluky a jejich tatínky, jejich pokračování se takovému konceptu vyhnulo a podivně se zřeklo všech ingrediencí tolik typických pro Pixar. Ani druhý díl Příšerek s.r.o. fanoušky studia s lampičkou v logu neohromil. Naštěstí tyto odchylky zůstávají pouze odchylkami a V hlavě, film, který právě vychází na DVD a Blu-Ray discích, dosvědčuje, že Pixar je v plné síle.
V hlavě lze rozebírat (a chválit) z několika rovin. Není možné se každé z nich v této recenzi podrobněji věnovat, proto pouze stručný výčet.
Kupříkladu byste jen marně hledali film, který by dokázal s takovou fantazií tak přesně překlopit fungování mozku do podoby, aby jí rozuměly i děti. (Upřímně, myslím si, že většinu faktů neznají ani jejich rodiče.) Jenže ono nejde jen o biologické pochody. Jde o to, že právě mozek představuje bránu do naší osobnosti – do naší duše. V hlavě právě onu spletitost mezi vnímáním světa, zpracováváním vzpomínek, nejrůznějšími nápady, emocemi, ale také následně povahovými rysy vystavuje do velmi přehledného universa, v němž se pohybují hlavní hrdinové. Jestliže se trošku zajímáte o fungování mozku (nebo sebe sama), budete žasnout nad každým dalším a dalším detailem, který do prostředí (či přímo děje) vstupuje. Každý prvek v mizanscéně zde má své opodstatnění.
Není se proto čemu divit, že ústřední vývojový vzorec vyprávění je poměrně jednoduchý a postavený na putování. Jenže ono road movie zde skvěle funguje, neboť kromě toho, že samozřejmě nabízí řadu drobných kolizí (a tedy uzavřených epizod), skýtá prostor pro popsání mozku a v neposlední řadě pro poznání ústředních hrdinů a jejich vývoji.
Zde přichází na řadu další aspekt pro chválu. Aniž bych chtěl spoilerovat, V hlavě bravurně překlápí prvoplánové domněnky o naprosté důležitosti lidské radosti (či štěstí). Ve filmu schází typický záporák, máme zde – zdánlivě negativní – Smutek. A právě mezi ním a radostí se vyvíjí vztah, který není důležitý jen pro danou zápletku, ale pro nás samotné.
Vyprávění, postavy, děj… zkrátka obsah jako takový neustále oslovuje děti i dospělé, což se v tak velkém rozsahu ještě Pixaru doposud nepodařilo. A nemyslím tím jen fórky, kterým se tu zasmějí dítka, tu zase postarší diváci. Jde o způsob sebe nahlížení – reflexi, kterou mohou projít všechny generace.
A teď si k úžasnému příběhu (a způsobu komunikace, který nepředpokládá, že divák musí být pasivní – či dokonce hloupý) připočtěte ještě animaci a – zvláště v tomto případě – výtvarnou stránku filmu. Nebudu zastírat, že od prvního záběru jsem vrněl blahem. Vnitřní svět a charaktery v hlavě jsou natolik kouzelné, že jim musíte podlehnout. Svou roli na tom kromě charakter designu má i způsob kresby, která na rozdíl prakticky od všech ostatních 3D animáků není „gumová“, sterilní. Mnohem více se blíží koncept artu, který stojí vždy před samotnou výrobou filmu. Mnohem větší prostor zde má odvážnější práce s barevností, s obrysy, které mohou být „nekonkrétní“, se světlem, které občas popírá logiku svícení z hraného filmu.
Vím, že budu muset V hlavě zhlédnout ještě několikrát, ale troufám si tvrdit, že je pravděpodobně zcela nejlepší „pixarovkou“.
P.S.: Doporučuji zhlédnout i bonusový materiál, zvláště ten, který se věnuje tvorbě postav.
P.P.S.: A jak už to u „pixarovek“ bývá zvykem, i tentokrát má velmi dobrý český dabing.
Hodnocení: 100 %
Autor: Lukáš Gregor
Napsat komentář