Sledovat režijní dráhu rodáka z Montany, Brada Birda, vám vnukne víru, že takzvaný americký sen existuje. Už od poloviny osmdesátých let se začal vepisovat do titulků k televizním projektům, které zaznamenávají větší než malé množství divácké (či dokonce i odborné) chvály. Ať už jde o (u nás ne tak profláknuté) Neuvěřitelné příběhy, nebo Simpsonovi.
To řádně zajímavé se začíná dít na zlomku tisíciletí. Premiéru má celovečerní animák Železný obr, kterého sice tehdy vlastní distributor svou apatií finančně podrazil (či snad dokonce potopil), ale Birdův talent vměstnaný do citlivého sci-fi příběhu o přátelství mezi velkým (nebezpečným?) robotem a malým klučinou na pozadí studené války po letech udržuje projekt v pozornosti diváků. A jeho obliba stoupá a stoupá.
Nemohlo proto překvapit, že si jej po tak dospěle uchopeném dětském snímku zaháklo studio Pixar. Žánrově se s Úžasňákovými tolik neodklonil, i odkazů na léta 50. a 60. v této veleúspěšné akční pixarovce najdeme až až. O tři roky později, 2007, střídá za stále ne zcela vyjasněných okolností „našeho“ Jana Pinkavu na postu režiséra filmu Ratatouille, což nás může mrzet, na stranu druhou je možné, že právě díky Birdovi se z příběhu o krysákovi Remym, který touží vařit, stal jeden z vůbec nejzajímavějších filmů vyrobených 3D počítačovou animací.
Pak si ale Bird odskakuje k režii čtvrtého Mission: Impossible a dokazuje, že impozantní (ale stále velmi inteligentní) akční podívanou dokáže urežírovat i se živými lidmi. A právě s nimi podniká i další filmařský „výlet“. Tentokrát už zase pod hlavičkou společnosti Disney (která mezitím stihla koupit Pixar).
Země zítřka má poněkud prapodivný zdroj svého příběhu. Pro Disneyland je typické, že jeho atrakce vznikají na základě filmů či seriálů Disney Company. V tomto případě však Bird adaptuje atrakci. A koncept filmu-atrakce je na Zemi zítřka velmi znát. Ne snad, že by se tématem či výstavbou děje Bird odklonil od snahy vyprávět (a tedy neskládat film pouze z epizod, které mají divákům nabídnout zejména audiovizuální slast), přesto lze vycítit oslabení charakterizace hrdinů a jejich pečlivého zasazení do příběhu. To, co třeba z Ratatouille činí neodolatelný kousek, není ani tolik vydařené sladění filmových složek, nýbrž bravurní výstavba psychologického konfliktu ústřední postavy. Země zítřka si na něco takového trošičku hraje, ale její postavy jsme už stokrát potkali v jiných filmech, tudíž předvídat dění nepředstavuje překážku ani pro diváka bez občanky.
Brad Bird očividně tentokrát vsadil především na audiovizuální hru. Snaží se nás opojit obrazy, povozit po světě, který může a nemusí být světlou budoucností. Akcentuje sice ekologické a etické téma, přesto právě výtvarná podoba filmu je tím, co nás může na jeho novém projektu nejvíce bavit.
Bylo by proto vůbec nejlepší k Zemi zítřka přistoupit jako k oné atrakci v Disneyho parku. Kupte si lístek do kina, či nyní už rovnou onu placku (doporučuji pochopitelně spíše tu modrou, protože právě kvalita obrazu a zvuku váš zážitek zintenzivní), usedněte do křesla a nechejte se bavit. Bird po vás tentokrát rozhodně nebude vyžadovat nějakou aktivitu. Země zítřka je zkrátka atrakcí, skrze kterou se provezete. Nebudete-li chtít po ní nic víc (nedejbože opravdu originální či alespoň dramaturgicky promyšlený příběh), velmi příjemně se zabavíte. Napomůže k tomu i šťastný a sympatický casting (Clooney, Laurie a věřím, že do budoucna ještě velmi nadějná Britt Robertson).
Hodnocení: 75 %
Autor: Lukáš Gregor
Napsat komentář