Hlavním hrdinou je Jon (anebo také Ulf, jak si nechává říkat), drogový dealer, který se nechá spíše omylem najmout králem osloského podsvětí Rybářem na práci vymahače dluhů a likvidátora. Když ale přijde na to odstranit prvního nepohodlného dlužníka, ukáže se, že domnělý zabiják není schopný nikoho zabít. Jon ale ty peníze nutně potřebuje, dcera má akutní leukémii a drahá léčba je její jedinou nadějí. Jedinou možností je nechat se podplatit dlužníkem a společně Rybáře podfouknout. Jenže podvést hlavu mafie, to není jen tak, Rybář neodpouští. Časem vše praskne a vypadá to, že náš hlavní hrdina má své dny spočítány. Podaří se mu ale utéct, a to do nejsevernější výspy Norska, za polární kruh do Finmarky, země Sámu. Doufá, že tady ho Rybářovi lidé nevypátrají. Jenže co místní? Skočí na jeho historku, že přijel na lov bělokurů, pušku ale bohužel zapomněl ve vlaku? Žije tu zvláštní náboženská komunita, laestadiáni, kteří svůj život svázali řadou pravidel a regulí. Podaří se Jonovi na severu přežít? A nečeká ho právě tady naděje na nový život?
S Krví na sněhu, prvním dílem, pojí Půlnoční slunce jen postava mafiána Rybáře. A pak také charakter hlavní postavy – opět je to sympaťák, kterému držíte palce, i když by si to vlastně vzhledem k okolnostem neměl zasloužit. Ovšem zatímco Krev na sněhu mě nadchla, z této knihy jsem byla poněkud rozpačitá. Věřte nebo nevěřte, ale Joovi Nesbømu se podařilo napsat téměř milostný román! Nápadité způsoby sprovozování ze světa se z románu vytratily a místo toho se objevuje romantika drsného severu se svými podivnými obyvateli. Krásná kostelnice a zvonice Lea s malým synem Knutem, sexuchtivá šamanka Anita, místní opilec a blázen Mattis. Ale zase to není dost etno, aby to zaujalo samo o sobě. A nádavkem k tomu nemocné děti a domácí násilí. Pravda je, že jsem se chvílemi celkem bavila, v paměti mi asi natrvalo uvízne bizarní scéna s mrtvým sobem, ale jinak mi to směřování knihy úplně nesedělo. Budu doufat, že Nesbø se příště vydá spíš za pokračováním Syna, to bych asi ocenila víc.
Hodnocení: 70 %
Autorka: Hana Kubíková
Napsat komentář