Urbexeři jsou lidé, kteří znovuobjevují zašlé krásy Česka – řeč je o zruinovaných kostelech, zdemolovaných domech a rozpadlých fabrikách. Jde o podivuhodně kouzelná, ale někdy i strašidelná místa, která jsou daleko od civilizace a i časově se nachází už v zapomnění.
Urbexeři podobné budovy a místa fotí a uvádí do povědomí lidí, které podobné věci také zajímají. Urbex neboli urban exploration (městské objevování) je často riskantní a většinou také ilegální. Zájemci musí překonat ploty, ostnaté dráty, zavřené dveře. A za nimi číhá mnoho krásného, ale i nebezpečného – shnilé podlahy, polorozpadlé stropy, rozebrané konstrukce.
Ale pozor! Takoví lidé nemají za úkol ničit, nebo naopak opravovat. Pouze dokumentovat. A právě to udělaly i dvě dívky – Barbora Faiglová a Katka Havlíková – ve své knize URBEX: Opuštěná místa v Čechách. Fotograficky zachytily patnáct opuštěných staveb v Česku. Provádí nás však i jejich zajímavou a často i pohnutou historií. Jako je tomu například v případě Tschinkelovy vily, která byla koncem 50. let 20. století upravena na dětskou psychiatrickou léčebnu. Bezútěšná vila uprostřed lesíka jen dokresluje děsivou představu, kterou známe z hororových filmů. Právě zde se dokonce začalo experimentovat s LSD. A výsledky jsou přinejmenším zajímavé.
Mnohem bizarnějším je ovšem kostel svatého Jiří v Lukovém, kde v lavicích sedí bílí duchové věřících, kteří kostelem za léta jeho existence prošli. Jde o bakalářský výstup studenta, který tím chce pomoci kostelu k záchraně. Děvčata z urbexu zde ale udělaly neskutečně pohádkové fotky.
Obě urbexerky se dostaly i do podzemní nacistické továrny. Ano, je to tam stejně děsivé, jak to zní. Třicet kilometrů chodeb, které vás už nikdy nemusí pustit zpátky na denní světlo. Pracovali tu vězni od roku 1944 a každý čtvrtý z nich zde i zemřel. Nad vchodem se rozprostírá nápis temnější než nad branou v Auschwitzu – “Zde nic není, jen smrt”.
Kniha URBEX: Opuštěná místa v Čechách, je tím pravým pro každého, kdo má neotřelé zájmy, každého, kdo má zalíbení v zajímavé architektuře a dávno ztracené minulosti. Příběhy staveb zapomenutých v čase jsou nesmírně čtivé a zaručují, že něco podobného se jinde nedozvíte. Navíc kniha zprostředkovává pohled na lidské výtvory roky nebo desetiletí po té, co je opustili i bezdomovci.
Hodnocení: 90 %
Autorka: Dáša Čechová
Napsat komentář