A i když by úvodní perex jako by předznamenal, že Pravidla moštárny v roce 1999 patřila mezi ty filmy, jež ve finále ostrouhaly, úspěch mezi kritikou i diváky mluví jasnou řečí v jeho prospěch. Lasse Hällstrom v prvé řadě zvolil, ostatně ne poprvé, nadstandardně kvalitní literární předlohu. John Irving a jeho vhled do duše dospívajícího sirotka obsahuje nepatetickou melancholii i radost, spřádá několik vztahů, aniž by prvoplánově skrze kolize šel za co nejsilnějším vyzněním a v neposlední řadě hovoří neagresivně o aktuálních a znepokojivých tématech.
V režijním Hällstromově vedení se hodnota Irvingova literárního stylu přetransformovala do citlivé filmové řeči. Naprosto v souladu zde funguje komponování prostoru – krajiny i budov a místností – zacházení s barvou světla, kontinuita ve střihu a laskavá hudební partitura. Audiovizuální požitky sice mají ambici rozechvívat, ať už kvůli kráse, nebo smutku, díky Hällstromově intuici nikdy nepřekročí míru únosnosti, nepřibližují se k červené knihovně, ani k angažovaným zprávám o tom, zda je (například) potrat dobrý či zlý.
Vyprávění, jak už předznamenala zmínka o kontinuálním střihu, nikterak nevybočuje ze srozumitelné rovnice příčina-následek, divák je veden (díky stylu spíše unášen), film po něm nevyžaduje na první pohled prakticky žádnou vyjímečnou aktivitu. De facto se pouze předpokládá emoční zapojení – a to v případě Pravidel moštárny rozhodně přichází. Srozumitelnosti a způsobu vedení napomáhá vypravěč, emoce kromě výše uvedeného souladu jednotlivých prostředků filmové řeči vzbuzuje herecký ansámbl. Hällstromovi se podařilo, abychom si k postavám vytvořili skutečně vřelý vztah, abychom s nimi soucítili, měli je rádi, někdy se rozezlili, přesto chování chápali. Herectví Caina i Maguireho má umírněnost tak akorát, aby bylo z mimiky čitelné jejich rozpoložení, současně však stále působily jako bytosti, které se navenek nechtějí projevit.
Pravidla moštárny sice nemají žádnou filmovou rafinovanost, přesto otevírají znepokojivé otázky, zvláště ve vztahu k etice a lidské odpovědnosti. Nepoutají na sebe pozornost, ale určitě si ji zaslouží.
Hodnocení: 90 %
Autor: Lukáš Gregor
Napsat komentář