Podniknout cestu za poznáním designéra, který má na svědomí produkty jablečné firmy, je bezesporu lákavé. I proto potěšila nejednoho zvídavce zpráva, že se kniha Leandera Kahneyho dočká českého vydání. Kahney u nás není neznámý. Bestseller Jak myslí Steve Jobs sice českým trhem nezamával jako oficiální biografie Waltera Isaacsona, pojmenoval však několik klíčových atributů Jobsovy filozofie, resp. i značky Apple.
Ruku v ruce s tím jde i novinka o Jony Iveovi, jen pochopitelně s větším důrazem na výrobní proces produktů. Tím, že ale u Applu design de facto určuje výrobek jako celek, má kniha Jony Ive potenciál ještě o něco blíže přistoupit k pochopení úspěchu Applu. Současně se s takovou nabídkou ale pojí i otázka, zda tedy kniha bude více biografií designéra, nebo příručkou či mapou ve světě produktového designu jedné z nejmocnějších firem světa.
Na otázku si patrně autor neodpověděl. Protože rozpolcenost z výsledku lze znát a ubírá knize na kvalitách. Zatímco první kapitoly věnované mládí a příchodu Ivea do Applu jej mají coby hlavního hrdinu, s postupujícím čtením se jeho osobnost čím dál tím více schovává za výrobky, až Ivea musíme prakticky hledat někde hluboko mezi řádky. Ne že by to nutně bylo proti povaze Jony Ivea. On sám je údajně velmi skromný, tichý a nenápadný. Přesto jako by se nechal Kahney strhnout designem natolik, že zapomněl řešit, jak moc vlastně ještě píše o výrobě produktů a jak moc o tom, kdo se na jejich podobě podílel.
Je dost možné, že takový byl záměr, na druhou stranu lze vzít do rukou již zmíněný životopis od Waltera Isaacsona a v porovnání s ním by si měl mezi řádky zalézt raději samotný Kahney. Isaacson totiž obsáhlou knihu staví výsostně na touze pochopit Jobse a vlastně skrze tuto až archeologicky pečlivou snahu odkrývá Apple se vším všudy. Jaksi přirozeně a dokonce detailně.
To Kahney buďto neměl od skromného Ivea dostatek výpovědí, nebo zkrátka zvolil odlišný přístup, ale o designérovi se mnoho nedovíme. Myslím, že je to škoda.
Zkusíme se proto na knihu podívat jako na exkurzi do výroby u Applu. Zde se Kahney cítí jistěji, paradoxně s tím nejlákavějším – reflexí post-PC éry (tedy nástup iPhonu a iPadu) – se vytrácí hlubší snaha o poznání. De facto si čteme o tom, kdy co bylo uvedeno na trh, jen v záchvěvech se nám umožní řešit problémy, které vstupovaly do procesu při prvních prototypech jablečeného telefonu. Kahney vlastně vůbec neřeší kontext posledních výrobků a to, zda jejich Apple design významným způsobem mění současný stav, nebo z něj vychází, jak reaguje na konkurenci a jak konkurence reaguje na něj. Vyvstane to na mysli při vzpomínce na kapitoly o barevném iMacu, které naopak toto vše obsahovaly.
Je otázkou, zda tedy Kahney úmyslně zdůrazňoval spíše raná léta Iveho, nebo mu docházely postupem času síly, nebo zkrátka je vývoj posledních deseti let ještě stále natolik živý, že se o něm hůře kriticky smýšlí, resp. nahlíží z různých úhlů pohledu.
Hodnocení: 60 %
Autor: Lukáš Gregor
Napsat komentář