Za – až jaksi přirozeně plynoucí – mediální „tlačenkou“ stojí bezpochyby úspěšná kniha Kolaps a regenerace: Cesty civilizací a kultur. Tentýž ústřední tým tehdy totiž ukázal, jak atraktivní mohou být vědecké úvahy nad tím, co zdánlivě odvál čas, co však do naší přítomnosti (a budoucnosti) promlouvá razantněji, než bychom mnohdy chtěli. Atraktivita historie nemusí nutně mít odér laicky přístupného, neřkuli až zpovrchněného „parférmu“. Právě Civilizace a dějiny dokazují, že dáte-li dohromady skutečné odborníky ve svém oboru a máte-li promyšlenou koncepci, stane se i z obsáhlého odborného svazku čtivo, které nejen nezatlačíte ve své knihovně do vrchních pater, ale s velkou pravděpodobností dobře rozšíříte i mezi ty, kteří by si jej vůbec nepřečetli.
Kolektivní monografie v sobě vždy nesou jednu přednost a s ní současně nebezpečí. Zatímco risk spočívá v možné roztříštěnosti a kvalitativní disproporci, výhodu čtenář nalézá v pestrosti a mnohovrstevném uchopení buďto totožného tématu, nebo obecnější ideje.
Civilizace a dějiny se asi stěží mohou vyhnout dojmu, že některé z kapitol jsou lepší/horší, upřímně si ale myslím, že takové posuzování odráží především naši vlastní inklinaci k té které tematické oblasti. Jazyk textů se totiž, byť autoři se různí, neliší natolik, abychom mohli nabýt pocitu, že někdo zkrátka v takto koncipovaném díle působí nepatřičně – ať už pro svoji neschopnost psát (pokud možno) srozumitelně, nebo naopak přílišnou popularizaci.
Ono „ukočírování“ tak rozsáhlého projektu, do něhož vstupuje na dvacet osobností, rozhodně vypovídá o kvalitách editorského týmu. Miroslav Bárta a Martin Kovář ukázali, jak lze (nejen) v našem prostředí zpřístupňovat vědu i širší skupině čtenářů. Vše vychází z odvážné myšlenky přestavit historický vývoj na jednom jediném místě. Ale ne tak, abychom po přečtení na ústech měli škodolibý výraz nebo koutky povislé zklamáním. Nekoná se snaha o všeobjímající dějiny, kdy by každá z kapitol plavala na proudu, neponořila se hlouběji. Knize odvaha neschází, neboť jednotliví autoři se noří do tu více, tu méně úzce vymezených oblastí. Dávají tak okusit, jak vlastně intenzivní může být bádání nad problémy vývoje (a jeho vztahem k současnosti) a kolik prostoru ještě kolem nás pro další úvahy zbývá.
Osobně jsem velmi kvitoval rozdělení do dvou částí, kdy první jde chronologicky časem od samých počátků až po současnost a druhá část se věnuje dějinnému vývoji skrze jednotlivá témata – například demokracii, válečnictví, přírodu… Zatímco první oddíl bychom mohli spojit s tradičním přístupem historiografie, druhý má (zde ale hovoří hlavně mé vlastní nastavení) ambice spojovat vztahy do kontextu. Je obtížnější, ve výsledku však i atraktivnější. Logicky ale nemusí jít až do takové hloubky jako dílčí studie zaměřené například na pravěk. Ostatně, jak byste chtěli uchopit vývoj demokracie na deseti stranách?
Nakladatelství Academia může být patřičně hrdé na to, že českým čtenářům předložila tuto vydařenou práci. A my můžete spolu se mnou pouze doufat, že podobně koncipovaných kolektivních svazků v atraktivnějším hávu se ještě dočkáme mnoho.
Hodnocení: 95 %
Autor: Lukáš Gregor
Zdroj obrázku: CC Doctress Neutopia
Napsat komentář