Vlčí děti ukazují jak má vypadat literatura pro malé čtenáře

Maryrose Woodová, americká spisovatelka, scénáristka a režisérka, přináší českým čtenářům, prostřednictvím nakladatelství Jota další díl ze série o nepolepšitelných dětech ze sídla Ashton. Neviditelný host byl původně plánován jako závěr trilogie, ale díky velkému úspěchu knih vychází v zahraničí nový příběh Hrozných, a tak se malí čtenáři mohou těšit na další dávku dobrodružství, které na nezbedy čeká. Celá tato série je určena především dětem, které dokáže pobavit i poučit zároveň. I když, na své si v ní přijdou i starší, kteří se touží vrátit do dětských let a prožít bezstarostná dobrodružství s hlavními hrdiny.

Po událostech ve druhém dílu, které Hrozné přivedly až na stránky novin, se neposedné děti vrací se svou mladou vychovatelkou, slečnou Lumleyovou, zpět na sídlo rodu Ashtonů. Slečna Lumleyová nezahálí a ihned po návratu se pouští do práce s malými nezbedy, aby je naučila co nejvíce. Jednoho dne při pozorování ptactva narazí na opravdu zvláštního ptáka, který nemá v Anglii co pohledávat. Setkání s tímto tvorem zavádí Hrozné a jejich vychovatelku na další dobrodružství, při kterém se dostanou až do hlubokého lesa, kde vlci dávají dobrou noc.

Autorka opět vypráví jemný příběh, který dokáže zaujmout nejen příběhem, ale i usměvnými situacemi, které nás v průběhu potkávají. V postavě vychovatelky Penelopy tak děti získávají učitelku, která dokáže malým čtenářům předat nenásilnou formou zajímavé informace, které se školákům neztratí. Nepolepšitelné děti ze sídla Ashton jsou srovnávány s Řadou nešťastných příhod a obě tyto série mají skutečně leccos společného. Stejně jako Lemony Snicket i Maryrose Woodová si nechává často otevřená vrátka v podobě nezodpovězených otázek, které zvídavému dítku jistě budou vrtat hlavou a budou ho nutit nedočkavě vyhlížet další díl této skvělé série.

Neviditelný host drží laťku zatraceně vysoko. Své místo mezi doporučenou četbou pro děti si rozhodně zaslouží a může jít za příklad ostatním autorům tohoto žánru. Situace, které vznikají při výchově malých „vlčat“, dokáží nejednou vykouzlit úsměv na tváři a příjemně pobavit. Vytknout by se dal autorce snad jen konec knihy, kdy některé otázky zůstávají opět nezodpovězeny a čtenáře tak nutí čekat na další díly. Protože bez nich není vyprávění úplné.

Hodnocení: 85 %

Autor: Petr Čapek