Rozhovor s Lukášem Viltem, programovým manažerem Nové Spirály na Výstavišti

Legendární divadlo Spirála na pražském Výstavišti v říjnu po dvaceti letech opět přivítalo diváky, ovšem ve zcela nové podobě: Multižánrový kulturní prostor Nová Spirála se stal místem, kde mají prostor všechny umělecké žánry, ať už činohra, muzikál, nový cirkus, opera, sportovní nebo multimediální show – to vše v unikátním kruhovém sálu s otočným jevištěm a 360° hledištěm. Přečtěte si rozhovor s programovým manažerem Nové Spirály a choreografem hudební show Vzkříšení Lukášem Viltem!

Lukáš Vilt je programový manažer Nové Spirály na Výstavišti v Praze a choreograf. Během studií na konzervatoři účinkoval v řadě divadelních produkcí zejména jako tanečník. Od roku 2015 začal pravidelně účinkovat v DJKT Plzeň, což se stalo jeho domovskou scénou na několik let. Zde se také etabloval jako choreograf. Během účinkování na jevišti však v sobě objevil touhu být více „na té druhé straně“ a vytvářet nejen samotnou choreografii, ale celkově kreativu a tvarování jednotlivých představení dle vlastní imaginace. To vše začal kombinovat s vlastní produkcí a organizováním kulturních akcí různých rozměrů a forem (ať už jednotlivé show nebo celé festivaly).

Jako choreograf nebo tanečník spolupracoval s řadou známých osobností, mj. v šesté řadě Tvoje Tvář má známý hlas (2019). Do povědomí široké umělecké veřejnosti se dostal během covidové doby, kdy založil asociaci Kulturní sféra, v rámci které jednal jménem většiny umělců a technických složek na volné noze, o které stát neměl povědomí. Stal se tak hlasem tisíců umělců a technických profesí, které potřebovaly pomoct.

„Každý vyspělý stát se stará o svoji kulturu a je to jeho vizitkou. Kdyby nebyly umělecké profese, tak bychom například nemohli sledovat televizi a oblíbené filmy nebo pohádky. Kultura je ať už více či méně potravou pro naší duši. Uzdravuje, posiluje, přenese vás na chvíli mimo vaše starosti, přináší vám zážitky,“

říká v rozhovoru Lukáš Vilt, programový manažer Nové Spirály na Výstavišti.

Lukáši, po přečtení vašeho životopisu se nabízí otázka, jestli jste se nenarodil někde v zákulisí divadla? Bylo to ve vás odmala, takové kulturní rozpětí a talent?

V naší rodině se nikdo kultuře nebo umění nevěnuje. Mamka pracuje v administrativě a taťka má svoji instalatérskou firmu, moje dvojče Dominika vystudovala obchodní akademii. Rodiče mě nikdy nenutili dělat něco, k čemu jsem netíhnul. Od mala viděli, že jsem kreativní dítě a měl jsem to štěstí, že mě ve všem vždy podporovali. Od mala jsem ve všem viděl něco barevného, krásného a inspirativního, jen jsem to jako dítě neuměl pojmenovat. Fascinoval mě pohyb samotný, jak tělo umíme ovládat a pohybovat se. Bavilo mě chodit do divadla a sledovat, jak to celé funguje už od příchodu, co tam kdo má na starosti, a těšil jsem se na to kouzlo a iluze.

Divadlo mi vždycky přišlo jako magické místo, které mě vnitřně naplňovalo, vždycky se mi tajil dech, když se roztáhla opona a děsně mě zajímalo, co se děje za tou oponou a v zákulisí.

Po základní škole jsem se rozhodnul studovat pedagogické lyceum v Mostě. Pak jsem se shodou náhod ocitnul s kamarádkou jako její taneční doprovod na přijímačkách na hudebně dramatické umění v Praze na konzervatoři a tam mi nabídli studium vlastně téměř bez přijímaček. A tak jsem jel domů a rodičům jsem to oznámil, že se mi stala tahle zábavná situace a že bych rád na zkušenou do Prahy. Přišlo mi to přirozené a neměl jsem jedinou obavu. Rodiče souhlasili, protože věděli, že budu takhle šťastnější a dál mě podporují. Na konzervatoři jsem zjistil, že to zase tak jednoduché nebude. Ale pořád to bylo všechno velmi kreativní a do toho jsem měl štěstí, že jsem ve druhém ročníku udělal konkurz do muzikálu v Praze a mohl jsem se učit přímo praxí. Myslím, že jsem měl a mám především velké štěstí, protože můžu dělat práci, která je pro mě zároveň koníčkem a je to stále barevné, krásné a inspirativní, jako jsem to prožíval v tom svém dětství.

Vaše jméno zarezonovalo během covidu v médiích, a to, když jste se stal jakýmsi hlasem umělců, kteří se octli ze dne na den bez práce, samozřejmě jako řada dalších lidí, ale také bez náhrady…

Ano, bylo to pro mě velmi zlomové období, co se týče mé osoby. Všechno začalo velmi nevinně, protože jsem chtěl jen informace a nikdo mi je neuměl podat. Až mi bylo doporučeno, abych si založil vlastní asociaci, abych mohl oficiálně komunikovat s úřady a vládou. Tak jsem založil, co bylo potřeba a začal jsem jednat. Jedna z velkých věcí, na kterou jsem opravdu pyšný, je, že se mi podařilo celkem za krátkou dobu vyřešit s ministerstvem financí, obchodu a průmyslu například situaci umělců s trvalým pobytem v zahraničí, ale daňovým domicilem v České republice, kteří z covidových balíčků pomoci vypadli a vypadalo to, že mají smůlu. Všechny ostatní profesní organizace mi tvrdily, že metodiku vyplácení na ministerstvu financí nelze změnit. Tak jsem vedl slušný dialog s tehdejší ministryní financí a vše šlo opět zase velmi přirozeně, až mě to samotného překvapilo. Tím se odstartovala moje pozice jakéhosi bojovníka za narovnání situace pro umělecké a uměleckotechnické profese v živém umění. Narazil jsem na spoustu skvělých dalších kolegů z jiných asociací, kteří mi radili a pomáhali a začali jsme skvělý dialog mezi odbornou veřejností.

Zní to fajn, ale to vše s sebou neslo také komentáře, ať jdou umělci k pásu… Až se člověk občas zalekl, zda jsme ještě kulturní národ… 

Komentáře široké veřejnosti o umělcích mě skutečně moc mrzely, že co by kdo chtěl, a že čekají s nataženou rukou. Ale ta problematika je mnohem složitější. Každý vyspělý stát se stará o svoji kulturu a je to jeho vizitkou. Kdyby nebyly umělecké profese, tak bychom například nemohli sledovat televizi a oblíbené filmy nebo pohádky. Kultura je ať už více či méně potravou pro naší duši. Uzdravuje, posiluje, přenese vás na chvíli mimo vaše starosti, přináší vám zážitky. Zároveň kulturu ovlivňuje i další podnikání, jako jsou například obchody s oblečením, restaurace, květinářství apod. Většina lidí využívá nejrůznějších služeb před nebo po představení, ve svém městě si spojí kulturu s tím, že si užijí hezký den nebo večer.

Od doby lockdownů už uběhlo dost času a stále se mi občas stává, že přijedu někam do divadla nebo na nějakou kulturní akci a někdo mi poděkuje, že jsem mu v covidu pomohl a přitom je to třeba na druhé straně republiky. Dokonce i některá divadla a produkce odkazovala na naše informativní kanály na sociálních sítích, aby se umělci a uměleckotechnické profese dívali na naše informace, protože jsme předávali informace včas a srozumitelně.

Naučil jsem se číst úřední slovník a naučil jsem se jednat s lidmi, před kterými jsem si myslel, že přeci nic neznamenám. Troufám si říct, že mě to posílilo jako osobu a přesvědčil jsem se, že se slušností a pokorou nejdál dojdeš.

Kultura opět po covidu vstala z popela a vaše kroky pomalu směrovaly do Nové Spirály na Výstavišti, která čekala na svou obrodu neuvěřitelných 22 let, a také která utekla demoličnímu hrobníkovi z lopaty…

Ano, původní divadlo Spirála se dočkalo nákladné rekonstrukce a já měl opět velké štěstí, že jsem mohl přispět ke znovuotevření tohoto legendárního prostoru. Ředitel Nové Spirály Jan Makalouš mi dal možnost s ním zprovoznit produkci a připravit program, který odstartuje nový život unikátní kruhové scény v Praze. Můj sen je vytvořit prostor, který bude pomyslným domovem pro umělce, který dýchne i na samotné diváky a každý se sem bude rád vracet. Důstojný prostor, který nabízí kvalitní zpracování nejrůznějších divadelních žánrů. Jsem přesvědčený, že i přes kapacitu 800 diváků nabízí Nová Spirála až rodinné prostředí a je zde možné zažít to, co jsem cítil už v dětství. Vždyť takové prostory jsou prostě magické a každý přijde na jiné myšlenky a vypne od této hektické doby.

Byly to velké peripetie, co Spirála prožila, ale dnes už pravidelně vítá diváky a vy jste na počátku nové éry. Co dnes Nová Spirála nabízí?

Nová Spirála vítá diváky od 3. října 2024 a ti se mohou těšit na náš páteřní program jako je velkolepá hudební show Vzkříšení, která vás přenese k nejznámějším světovým hitům a každý divák si zde může zazpívat a užít tu svojí oblíbenou skladbu s živým orchestrem. V této show mohou diváci vidět skvělé umělce jako jsou Robert Urban, Erika Stárková, Radka Fišarová nebo Andrea Holá společně s předními českými akrobaty a tanečníky.

Dalším titulem jsou oblíbené Madisonské mosty. V činoherním představení mohou diváci vidět skvělou Vandu Hybnerovou a Jana Révaie. V tomto představení jsme se společně s koproducentem Živá tvorba inspirovali v zahraničních produkcích a posunuli činoherní představení zase o kousek dál díky technologiím a zvukovým efektům, které Nová Spirála nabízí.

Dříve byl synonymem Spirály Ježíš, byl to vlastně až jakýsi fenomén. Jak je ale vidět, dnes se Spirála orientuje mnohem širším směrem…

Ano, směřování Nové Spirály se opírá o rozmanitost a otevřenost ke spolupráci se třetími stranami. Jsme si vědomi množství divadelních scén v Praze a právě proto se zaměřujeme nejen na divadelní formáty. Naše komunikace k návštěvníkovi cílí na zážitkový prostor a rádi bychom se etablovali jako prostor, kam divák automaticky zavítá s vědomím toho, že zde zažije kvalitní divadlo, koncerty, show nebo  edukativní programy.

Ještě nám prozraďte, na co se můžeme těšit příští rok ve Spirále?

V roce 2025 se můžete těšit na retro-futuristickou show Saturn Revue, kterou připravujeme s koproducentem DEEPSIDE. Jedná se o show se zahraničními hosty založenou na kabaretním a burleskním umění. Pravidelně budou u nás v této show hostovat umělci z celého světa. Na to se moc těším.

V dubnu proběhnou dva koncerty světově uznávaného českého tenoristy Pavla Černocha, který zazpívá s muzikálovými hosty v doprovodu Janáčkovy Filharmonie Ostrava. S tímto velkým tělesem budeme otáčet opět díky technologiím, které Nová Spirála nabízí a vše bude doplněno světelnými efekty.

Díky této ochutnávce projektů v prvním roce provozu ukazujeme směřování prostoru Nová Spirála, že je zde možné vytvořit jakoukoliv show nebo event. Jsem moc rád, že diváci odchází plní emocí a s úsměvem na rtech, protože přesně o tom je živá kultura, tak jak jsem ji popisoval v úvodu.

Děkujeme za rozhovor!

Oceněné inscenace, na kterých se Lukáš podílel jako choreograf:

– Probuzení jara (DJKT) – získání Ceny Thálie (2016)

– Semafor (divadlo F.X. Šaldy Liberec) – Cena Komedie roku 2021, Cena Komedie diváků, Cena odborné poroty

– Liduschka Baárová (DJKT) – Mimořádná cena roku 2016 (Cena odborné kritiky) – Ceny magazínu Musical-opereta