Neochlazuje se jen venku za okny, ale krev v žilách začíná tuhnout i při čtení mystery mrazivých povídek ve sbírce Osiřelo dítě. Jaké nebezpečí čeká v odlehlých vesnicích, starých mlýnech či uzavřených komunitách? Nechte se navnadit na hororovou sbírku povídek v recenzi čtenářky Markéty!
„11 českých autorů napsalo tajuplné příběhy, jež nám změní pohled na vesnici jako na poklidné místo, kde dávají lišky dobrou noc a kde se chodí spát se slepicemi. Na místo plné přátelských sousedů, usměvavých tváří a pocitu bezpečí.“
Je venkov oázou klidu, kde se zastavil čas, nebo je možné, že zdání klame a ty nejprapodivnější věci se dějí právě tam? Narodila jsem se na malé vesnici a babička nás v dětství strašívala polednicí a klekánicí, které unáší děti. Tyto dvě mýtické stařeny sice v povídkách nevystupují, ale o další záhadné bytosti a nevšední obyvatele vesnic v knize rozhodně nebude nouze.
Nejděsivější z povídek byla s názvem Kousáček od Lukáše Vavrečky. Proč kolem starého mlýna umírají všechny potulné kočky a proč se starousedlík s nikým neschází? Žije v ústraní a jediné jeho kroky vedou k pojízdné prodejně masa. K čemu všemu ty nákupy nejlevnějších odřezků masa a kůže? Kdo nebo co má pořád tak velký hlad? Je v mlýně jen on sám, nebo snad skrývá děsivé tajemství? Drsná povídka, jejíž závěr vám bezpochyby vezme dech.
Další povídka, kterou chci vyzdvihnout, je ta od Kateřiny Surmanové s názvem Šest neděl. Ta vychází z pověry, že smrt chodí vždy po třech. Před kostelem na smuteční vývěsce Lada nevěřícně zírá na čtyři smuteční oznámení. Proč čtyři? Vždyť všichni dobře vědí, že ta s kosou vždy bere po třech… Zadrmolí modlitbu, přežehná se a s hlavou plnou myšlenek se pomalu odbelhá domů. Má to už za pár, co nevidět porodí druhé dítě. Snad je vše v rovnováze a ten zvláštní počet zemřelých nevěstí nic, čeho je třeba se bát. Určitě se jim narodí chlapec a její Tonda bude nadšený. Vše bude přesně tak, jak má být. Snad, možná. A nebo je tu někdo, kdo má s nimi úplně jiné plány… Kateřině Surmanové nejde upřít, že jí mystery žánr a horor prostě jde.
Pořád si myslíte, že venkov znáte jako své boty a nemá vás čím překvapit? Starosta dělá vše pro dobro vesnice, sousedi si navzájem pomáhají a nikdo vás nesleduje za záclonou? Je tu taková nuda, že tu prostě chcípnul pes? Zamyslete se: Znamená toto přísloví opravdu jen, že se tu nic neděje, nebo je za tím třeba něco víc?
Skvělá povídková sbírka jak pro milovníky hororů, tak pro ty, kteří tento žánr ve velkém nevyhledávají, ale období zimy, chladných dnů a brzké tmy je svádí po malých doušcích ochutnat trochu toho děsivého mystična.
Autorkou recenze je Markéta Pospíšilová.
Napsat komentář