Leon Leyson (narozen jako Leib Lejzon) byl jedním z tisícovky “schindlerových” Židů a nejmladší osoba na jeho seznamu. Jako desetiletý chlapec sledoval obsazení Polska nacisty a proměnu dříve vcelku vstřícných Poláků v zapřísáhlé antisemity. Brzy na to byli Lejzonovi přinuceni odstěhovat se do krakovského ghetta, kde je čekal každodenní očistec s pravidelnými transporty do pekla. Jen díky neuvěřitelnému štěstí a vlastní obratnosti se Leon a část jeho rodiny vyhnuli tomu nejhoršímu. O desítky let později se o tom Leon rozhodl říct celému světu.
Osobní a osobně vyprávěný příběh nás vezme z vesnice Narewka do Krakova, odtud do československého Brněnce a nakonec do Spojených států, kam Leon po válce emigroval. Ne, já nespojluju – to, že vše dopadne dobře, víme od samého začátku. Román postrádá nervydrásající nejistotu Schindlerova seznamu, ale na kouzle mu to rozhodně neubírá.
Spolu s Leibem prožijeme idylické dětství, jehož největším zázrakem je zavedení elektrického proudu, okouzlení předválečným Krakovem i zpočátku nenápadný nástup segregace. Když pak před očima desetiletého chlapce gestapáci zmlátí do krve tatínka odvlečeného od večeře, víme, že teď už může být jen hůř. A je. Lejzonovi (maminka, tatínek a pět dětí, z nichž Leon je ten nejmladší) se brzy stěhují do dnes pověstného krakowského ghetta. Když poprvé procházejí jeho branou, Leib si všimne kamenů naskládaných na vrcholku zdi. Připomínají židovský hřbitov a on nepochybuje, že ghetto se má stát jejich hrobem. Plete se. O několik měsíců později se dostane do nedalekého tábora v Plaszówě…
Vypravěč Leon nás zasvětí do každodenních útrap hledání aspoň pár soust jídla (když najdete pár bramborových slupek, můžete z nich uvařit polévku pro celou rodinu!), nepochopitelných vztahů, které se v ghettu zrodily, do nervydrásajících namátkových kontrol a transportů a nakonec i do nepopsatelné zkušenosti z malého koncentračního tábora jen pár kilometrů od běžného života. Jedinou spásou, ke které se postupně upíná celá rodina, je tatínkova práce ve Schindlerově továrně a šance, že by zde mohla začít pracovat i zraněná maminka či nezkušený Leib.
Je překvapivé, jak důstojně dokáže Leon Leyson vyprávět o pekle, které si zažil. Chlapec na dřevěné bedně je plný vděku, že z tohoto pekla vyšel, namísto vzteku na to, co vše mu vzalo. Jeho kniha je dojemná a pokorná. Čte se jedním dechem (já ji přečetla během jediného dlouhého večera) a je prostě a jednoduše krásná. Krásná i při všech těch hrůzách, které popisuje. Být to smyšlený příběh, poznamenala bych, že by mu slušelo trochu více dramatu – ale jako pravdivým vzpomínkám starého muže jí nelze vytknout snad nic.
PS: Pokud chcete vědět víc a vidět Leona “naživo”, doporučuji toto interview: http://www.youtube.com/watch?v=LMyZ4LTpqWo
Hodnocení: 100 %
Autorka: Marie Grafová
Zdroj obrázku: Independent.co.uk
Napsat komentář