Nedávno vyšel nový diář sester Geislerových Další rok 2025. Kompletní kalendárium se všemi jmény, svátky a významnými dny opět doprovázejí jednoduché, a přitom hluboké haiku či nejrůznější glosy populární herečky a okouzlující ilustrace z pera její sestry Lely. Jak Aňa Geislerová plánuje svůj čas a co ráda čte ve volném čase? To si přečtěte v rozhovoru pro Magazín LUXOR.
Jste typ, který spěchá, nebo si ráda zařídíte věci tak, aby plynuly v klidu?
Dobrá otázka… Obojí. Jsem zbrklá, ale zároveň nesnáším spěch, stres a pozdní příchody. Takže často bývám na místě odjezdu, odletu nebo setkání třeba o hodinu, dvě až tři dřív. Anebo nepřijdu vůbec. Ale zcela určitě je mou prioritou mít věci odevzdané včas a přesně podle domluvy.
V těchto dnech již počtvrté vychází váš diář, tentokrát na rok 2025. Stal se už téměř tradicí. Těší vás zájem, který opakovaně vzbudil?
Na příkladu diáře si můžeme demonstrovat absurditu toho, jak funguje čas v rodině Geislerů. Letos diář vydáváme opravdu velmi brzy, jako jedni z prvních. Je to tak proto, že loni jsme to nestihly vůbec… Používám množné číslo, protože jsem loajální a protože máme s Lelou stejnou genetickou výbavu. Nicméně já mám práci mnohem snazší. Lela dává diáři nepoměrně víc. A zájem o něj je pro nás velkou radostí.
Diář osobitým způsobem ilustruje právě vaše sestra Lela. Jaká vlastně je sesterská spolupráce?
Báječná a strašlivá.
Nejraději mám tu schůzku, na které si s Lelou pokaždé řekneme, že tentokrát opravdu všechno zvládneme včas. Pokaždé totiž následně znovu objevujeme, že má rok dvanáct měsíců, padesát dva týdnů a spoustu dnů. Ovšem Lela vždy přijde s tak krásným výsledkem, že se jí všechno odpouští.
Diář je originální také díky vašim krátkým postřehům ke každému týdnu a měsíci. Jsou to tentokrát zase haiku jako minule? A jak vznikají? Píšete nejprve haiku, načež sestra vytváří ilustrace, nebo je to naopak?
Jsou to haiku na každý měsíc a snažím se o dodržení jak formy 5-7-5, tak obsahu, jaký by haiku mělo mít. Musím říct, že je to nádherná forma vyjádření. I během roku člověka napadají drobná a přesná haiku. Doporučuju všem si jejich tvorbu zkusit. Co se týče toho procesu, letos jsme udělaly obojí. Něco jsem napsala dopředu a Lela se tím inspirovala při kreslení, některé obrázky si naopak řekly o text. Ale jsou to jen drobnosti.
Dáváte Lele volnou ruku, nebo má od vás zadání?
Lela nepotřebuje zadání, ale společně „brainstormujeme“ a třeba na obálce se musíme shodnout. Například miluju Lelin obrázek masopustu a strašně jsem si přála, aby se znovu vrátily masky, skřítci a trochu surrealistické pojetí krásy. A Lela vytvořila naprostou nádheru se zelenou kočkou – miluju letošní obálku našeho diáře.
Která stránka z diáře Další rok 2025 se vám líbí nejvíc a proč?
Když zavolají divočiny. Lele občas posílám svoje fotky jako inspiraci pro obrázky a na tomhle obrázku je Lelou zachycená reálná chvíle, kdy můj syn Max na paddleboardu odjížděl po rybníce s kamarádkou Fany, aby vyšetřili záhadu uhynulých ryb. Prožívali takové tajemné dobrodružství. Bylo to krásné v tu chvíli a bude to krásné navždycky díky tomu obrázku. A taky mám ráda obrázek, jak naše máma pleje záhonek. To je taková esence léta a kraje, odkud máma pochází. Pocházela z něj i babička. Vidět je v záhonu bylo vždy součástí léta.
Jak obecně plánujete vy sama? Zapisujete si poctivě termíny a úkoly, nebo se obejdete bez papírového diáře?
Jsem člověk písma, papíru, obyčejné tužky… a seznamu úkolů, co potřebuju udělat. Musím si všechno napsat a musím si to taky škrtnout, když je hotovo. Jinak mě život ani nebaví (smích). Bez diáře se neobejdu.
Co podle vás v žádném dobrém diáři nesmí chybět?
Volný prostor pro vlastní myšlenky nebo obrázky. A hodně mám ráda naši papírovou kapsičku vzadu. To je skvělé místo.
Minulý rok vyšla vaše druhá kniha Co tě nezabije. Jaké jste zaznamenala ohlasy čtenářů? A píšete další povídky?
Ohlasy mám krásné. A taky mě těší, že lidi cítí tu mrazivost, kterou do těch zdánlivých idyl vkládám, a že je baví. Takže jsem šťastná. A spokojená i s prodejem. Aktuálně píšu další, ale jako vždy budu velmi pomalá… Mám těch profesí nějak víc.
Schováváte si své diáře? Deníky?
Ano! Rozhodně!
Jak prožíváte letošní rok? A máte nějaké plány či sny, které směřujete do roku 2025?
Rok 2024 je velká jízda. Rok draka. A já jsem se zatím nezastavila. Je strašně náročný, ale taky krásný a naplněný. Chtěla bych, aby měl den 36 hodin, ale ani ty by mi nestačily. Hodně jsem se vyčerpala, aktuálně musím programově odpočívat, protože už jsem to všechno přepískla. Tak si užívám obyčejností léta, jako jsou kafe na zahradě, čištění okapů a letní lečo. Jsou to krásné dny. Rok 2025 nechávám záměrně hodně volný. Chci se trochu víc věnovat psaní a produkování, potřebuju si odpočinout od sebe v té extrovertní poloze.
Jaká kniha právě leží na vašem nočním stolku?
Tam jsou pořád ty stejné. Já jsem totiž fanatik audioknih, ale chystám se teď klasickým způsobem zvládnout Rozložíš paměť a poslouchala jsem opakovaně Klause Manna a jeho Mefista a také Zrození Hannibala a Červeného draka od Thomase Harrise. A Kodaňskou trilogii Tove Ditlevsen.
Je toho hodně. Knihy jsou nejvíc.
Napsat komentář